RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1/365: Každé ráno se znovu narodím

2/365: Krásné sestřičky na Mallorce

3/365: V roli podivného hosta

4/365: Každý chceme vypadat moudřeji

5/365: Náušnice profesora Knížáka

6/365: Slíbeno doma

7/365: Strom u cesty

8/365: Bez peněz ani do kavárny nelez

9/365: Chce to hodně solit a pepřit

10/365: S tátou je to prostě jiný

11/365: Natrhej si sám

12/365: Taky za pětku je třeba poděkovat

další díly Ranní kávy s Richardem - zde

K prázdninovému čtení přikládám fejeton o děkování, kterým jsem kdysi rozčiloval učitele ve škole, když jsem děkoval i za pětku a na základce dokonce i za vepsanou „poznámku“ do žákovské knížky. Pro ilustraci přikládám pár fotek ze „žákovské“, neboť toho času jsem doma budoval modelovou železnici a neměl proto čas se připravovat do školy:-) …a na střední jsem „vláčky“ vyměnil za zájem o holky, takže to se mnou neměli učitelé snadné:

rl

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 12 /365 - Taky za pětku je třeba poděkovat

Doma mne vedli k děkování: „Poděkuj každému za všechno, co pro tebe udělá!“ – Říkávala maminka, myslíc si, jak mne náramně vyzbrojí do života. Na základce jsem to nějak ustál, prospěch v pohodě, ale na průmyslovce, kdy místo učení koukám po holkách, mi tu a tam, zvláště při ruštině, došel dech. Člověk tak trochu spoléhal, že ruština je přece jen slovanský jazyk, takže stačí hodit ruský přízvuk a říct to slovensky, což často nevyšlo. Stojím u tabule a paní učitelka zvedá obočí: „Co s tebou?!“ – Krčím rameny, ublíženě se dívám do očí zkušené ženy a doufám, že to nebude kule. Napětí vzrůstá. Tahle trpělivá učitelka, která nechce potopit studenta za každou cenu, ale nemá na vybranou: „Dneska, to máš za čistou pětku!“ – Pár vteřinové ticho prolomí moje: „Děkuji vám, paní učitelko.“ – Ona se zarazí: „Tak ty nic nevíš a ještě si ze mne budeš dělat legraci? Kdo to kdy viděl, aby student děkoval za pětku?!“ – „Ale já to myslím upřímně!“ – Hájím se a myslím to fakt upřímně: „Přece vás to zkoušení stálo nějaký čas, nějaké nervy se mnou, tak za to všechno, co jste mi věnovala, děkuji a nemyslím to zle…“ – A fakticky jsem to zle nemyslil, na rozdíl, co si asi tehdy myslela paní učitelka. Její vnímání těchto paradoxních poděkování však nic na mém stylu děkování v takovýchto situacích nezměnilo ani dnes. Když jsem nedávno platil pokutu za rychlou jízdu, došlo to tak daleko, že jsem utěšoval paní policistku, milou pěknou ženu modrých očí: „Nic si z toho nedělejte! Prostě je to vaše práce a já jsem ten, kdo jel rychle. Prostě si ty peníze vezměte a já vám děkuji za to, že děláte dobře vaší práci! Ne nemusíte pokutu snižovat, fakt jsem jel rychle…“


rl

rl

rl

rl

21. 7. 2017 Richard

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved