RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1/365: Každé ráno se znovu narodím

2/365: Krásné sestřičky na Mallorce

3/365: V roli podivného hosta

4/365: Každý chceme vypadat moudřeji

5/365: Náušnice profesora Knížáka

6/365: Slíbeno doma

7/365: Strom u cesty

8/365: Bez peněz ani do kavárny nelez

9/365: Chce to hodně solit a pepřit

10/365: S tátou je to prostě jiný

11/365: Natrhej si sám

12/365: Taky za pětku je třeba poděkovat

13/365: Přes pře…

14/365: Když barvy voní a krásky se usmívají

další díly Ranní kávy s Richardem - zde

Včera jsem, milí kamarádi, potkal před obchoďákem kamaráda, s nímž jsem se vlastně viděl teprve podruhé v životě, ale setkání to bylo srdečné. Nechali jsme se zvěčnit a neopomněl jsem se zeptat, zda mohu tuhle fotku vložit na FB a pochlubil jsem se k tomu, že už před rokem jsem napsal o něm fejeton, který dnes opráším a na FB přidám taky:

rl

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 14 /365 - Když barvy voní a krásky se usmívají

Kamarád ze Šťáhlav slavil narozeniny. Lidí plno a spoustu jídla i pití. Všechno pracně načančáno - s láskou k hostům, kteří do jednoho pohostinnost oslavence ocenili. Od první chvíle bylo vidět, že nikdo nebude hladovět ani žíznit. No, vidět… Viděli jsme to všichni až na jednoho hosta. Ten byl nevidomý. Takhle stál u schůdku a bílou holí prozkoumával kudy a jak. Jako nejblíž stojící se nabídnu, sympaťáka se zamlženým pohledem provedu všemi prostory, aby si je v mžiku zapamatoval a po zbytek večera se jimi sám lehce pohyboval. Vzájemná řeč na sebe nenechá čekat. Hned probereme svět a on vtipně poznamená: „Padls mi do oka, můj nový kamaráde!“ – Ze smyslu pro humor nového kamaráda se nadchnu a poprosím milou servírku o dvě sklenky. Než je donese, ptám se, zda existuje klíč, díky kterému slepý člověk rozezná barvy. Dovím se, že třeba červenou barvu vnímá čichem, když si přivoní k jahodám. Prostě vůně jahody je červená barva. „Pánové! Tady máte každý svou sklenku a na zdraví!“ – Přeruší debatu servírka, aby on, neuchopil jen sklenku, ale aby současně propadl zvědavosti: „Kdo to má tak krásný hlas?“ – Nevím, jak mne to napadlo – v setině vteřiny pohlédnu do očí krásky, chytnu kamaráda přes ramena a hlasitým šeptem, nakloněn k jeho uchu, přenáším ústy přímý přenos z mých očí: „Ten krásný hlas, kamaráde, má hnědooká dívka. Vlasy blonďaté…….“ – Ticho a on: „Dlouhé?“ – „Ano. Hnědé obočí, tenké, snědá pleť, roztomile kroucené boltce na uších….…“ – A zase ticho. Teda, než řekl: „Jste krásná, rád jsem vás viděl…“

---

Milí kamarádi, nevím, kdy opět Jirku potkám, ale do té doby mu přeji, aby jako inženýr přes technologie ve firmě WPA v Plzni působil i nadále nadmíru úspěšně. Když člověk vidí, že se přes všechny handicapy druhým daří, uvědomí si, jak snadný má život on sám…

3. 8. 2017 Richard

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved