RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1/365: Každé ráno se znovu narodím

2/365: Krásné sestřičky na Mallorce

3/365: V roli podivného hosta

4/365: Každý chceme vypadat moudřeji

5/365: Náušnice profesora Knížáka

6/365: Slíbeno doma

7/365: Strom u cesty

8/365: Bez peněz ani do kavárny nelez

9/365: Chce to hodně solit a pepřit

10/365: S tátou je to prostě jiný

11/365: Natrhej si sám

12/365: Taky za pětku je třeba poděkovat

13/365: Přes pře…

14/365: Když barvy voní a krásky se usmívají

15/365: Lidé odcházejí, přátelství zůstává

16/365: Potkat jsme se jednou prostě museli

17/365: Už chápu, proč říkají lidé, že je fajn být "na úrovni"

18/365: Děkuji ti Mekáči

19/365: Normálně netančím, ale jinak je to tanec

20/365: Tři druhy chlapů

21/365: Víte, kdo já jsem?

22/365: V sobotu na Sobotu

22/365: Když odchází osobnosti...

další díly Ranní kávy s Richardem - zde

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 23 /365

Sváteční „Ranní kávu s Richardem při 28. září 2017“

věnuji osobní vzpomínce na pana Tříšku a paní Fialovou:

KDYŽ ODCHÁZÍ OSOBNOSTI

KDO JIM VIDÍ DO MORKU KOSTÍ…


Každý musí jednou odejít, ale ne o každém se pak hodně mluví. Kdysi mi řekl pan primář Vladimír Koza: „Dobře tomu, koho nikdo neznal. Až slavní odejdou, bude se o jejich jméno otírat kdekdo a oni s tím po staletí nic nenadělají…“ A měl pravdu, poněvadž sám cítím, jaké na člověka padne nutkání svěřit se s dojmy, když odejde někdo slavný, koho jsem aspoň trochu měl možnost osobně poznat. Krotit se ale v psaní nemusím snad proto, že když by mi dotyční lidsky nesedli, nedovolil bych si jejich jména brát do úst, natož do pera. Prostě si každý prožije život a jen když zanechá pozitivní stopu, stojí za to se o inspirující prožitky rozdělit s ostatními. Někdo neměl příležitost pana Třísku nebo paní Fialovou potkat a skládá si mozaiku svého pohledu na ně ze střípků různě vyřčených nejrůznějšími lidmi nebo médii, tak jako to dělám já, když si doutvářím pohled na někoho slavného, který odešel, aniž jsem měl možnost se s ním za jeho života potkat. Moje střípky zážitků s panem Třískou a s paní Fialovou vkládám do těchto řádek…

A začnu panem Janem Třískou, s nímž jsem se potkal jen jednou v životě a přesto to na mne zanechalo ohromný dojem. Vezl jsem do Divadla na Jezerce „cenu Ď“, kterou si z pracovních důvodů nepřevzal při ceremonii v Národním divadle mecenáš divadla, jehož ředitelem je pan Rudolf Hrušínský ml. Ten mne požádal, abych cenu dopravil do jejich divadla, neboť při jakémsi představení, kam pozvali jejich mecenáše oceněného cenou Ď – mu chtěli veřejně tuto cenu dodatečně předat. Přivítala mne sekretářka pana Hrušínského a doprovodila mne ke dveřím ředitele Divadla na Jezerce. Zaklepu, vstoupím a vpravo za pracovním stolem vidím pana Hrušínského a vlevo na sedačce pro hosty pana Třísku. Cosi spolu projednávali a do toho já – držící v ruce křišťálovou cenu Ď. Pozdravím a tu se stane to, na co se nezapomíná. Přestože jdu přímo za panem Hrušínským, abych mu předal onu věc – pan Tříska se postaví a pronese: „Dobrý den!“ – Načež si opět sedne. S panem Hrušínským vše vyřídíme za minutu, rozloučíme se a odcházím. Když mezi dveřmi řeknu: Na shledanou!“ – Pan Tříska se opět rychle postaví: „Na shledanou!“ – To jediné jsem s ním zažil a myslím, že to za to stálo, abych bez čehokoliv dalšího mohl v sobě nosit pocit, že to byl velkej chlap se srdcem gentlemana.

O paní Květě Fialové jsem už různě ledacos psal a vyprávěl. A dneska to vezmu od začátku. Připravoval jsem v roce 2005 jednu talk show a přál si do ní jako hosta paní Fialovou. Jenže jsem na ní neměl telefon. Druhého dne jedu cosi natáčet na Kavčí Hory a na parkovišti před budovou televize paní Fialovou potkám. Říkám jí, že ji chci nabídnout malou práci a že jsem neměl telefon a ona: „Ale kocoure, asi jsme se měli potkat takhle!“ – A už téhož večera jsem pozvaný do divadla v Braníku, kde po představení v divadelním baru projednáme vše, co mám na srdci. Paní Fialová, spokojená, že představení klaplo, vychutnává dvojku bílého, načež mne chytne za ruku, pohlédne mi do očí a vyřkne vážně: „Kocoure, je pro tebe důležitý sex?!“ – Kývnu, ona se usměje a povídáme si dál jen o práci…

rl Takhle jsem na mobil vyfotil paní Květu Fialovou v baru Divadla U Hasičů a to 10. února 2005. Domlouvali jsme podrobnosti k některým společným akcím (například jsem moderoval talk show v obchodním centru Letňany, kam jsem si paní Fialovou a její kamarádku herečku Naďu Konvalikovou pozval jako hosty..)

rl A to už je snímek ze dne 8. května 2005, kdy se konala talk show, kde u příležitosti „Dne matek“ ve velkém obchodním centru. Jako mojí hosté vystoupily paní Fialová a paní Konvalinková. na mobil jsem je vyfotil sice rozmazaně, ale přece s mou rodinou, dcerou Markétou a ženou Jitkou. Po akci mne paní Fialová poprosila, abych jí pomohl koupit video. Když jsem se ptal, jaké má mít funkce, myslíc tím sto a jednu vymoženost, paní Fialová se podivila a jednoduše vše shrnula takhle: „Aby tam byl knoflík, kterým se to zapne!“

Paní Fialová uměla bavit nejen diváky, ale i sebe. Často navozovala situace, při níž se druzí mohli dostat do rozpaků. Její smysl pro humor uměl tančit na hraně a přitom nikdy nepřestoupil hranici, že by se někdo mohl urazit. Na scéně Národního divadla při ceremonii ceny Ď 2012 mi před zaplněným hledištěm řekla: „No jsi sladce blbej!“ – Čímž rozesmála všechny přítomné, ale to předbíhám...

rl Paní Květa Fialová měla příbytek plný krásných drobností a ke každé věcičce měla konkrétní vztah.

Kromě několika set nominací z celé ČR jsme v roce 2012 také obdrželi od města Kamenický Šenov platnou nominaci na cenu Ď se jménem „Květa Fialová“ s důrazem na její časté nezištné vystupování zdarma pro seniory v Libereckém kraji. Když krajské Kolegium ceny Ď rozhodlo, že ocenění získá právě paní Fialová, kontaktovali jsme ji a ta ochotně přijala pozvání do Městského divadla v Novém Boru, kde se 3. května 2012 krajská cena Ď konala. Paní Fialovou jsme s mojí manželkou Jitkou a fotografkou Monikou Váňovou vezli na akci autem my a před odjezdem z Prahy byli tak pozváni na návštěvu k ní domů. V bytě se nacházely stovky cenností a hezkých věcí a paní Fialová nás nechala s plnou důvěrou v dobrého člověka bez jejího dohledu procházet se bytem a na vše se podívat.

rl S ženou Jitkou jsme si moc vážili možnosti chvíli pobýt u paní Fialové.

Než z rukou starosty Nového Boru pana Jaromíra Dvořáka křišťálové Ď paní Květa Fialová přijala, strávili jsme nějaký čas v uzavřeném prostoru automobilu mezi Prahou a Libereckým krajem. Venku se schylovalo k dešti a já pravím: „No, asi bude pršet…“ – Na což paní Fialová zareaguje: „Ale kocoure! Také země chce pít!“

V divadelní šatně, ještě před začátkem akce, donesu paní Fialové kafe a ta mi nabídne, ať se napiji. Poděkuji s odmítnutím a ona: „Kocoure, ty se bojíš pohlavních nemocí?!“ – Všechny nás dostane, takže se nesměju jen já, ale i přítomná manželka Jitka a fotografka Monika Váňová. Hrdinně se napiji z jednoho šálku a komunikace mezi námi pokračuje slovy paní Květy: „Už jsi, kocoure, někdy dostal pusu s mákem?“ - Zvednu obočí: „To neznám?!“ – A ona: „Postav se, já ti ji dám!“

rl Akorát dostávám prvně v životě „pusu s mákem“ a když už, tak už – od paní Květy Fialové. Fotografka Monika Váňová pohotově vše zaznamená. Pusa s mákem spočívá v tom, že dostanete pusu a ta, která vás líbá, si u toho i rukou „mákne“.

rl Jen co jsem dostal pusu s mákem a paní Fialová řekla: Dala jsem ti pusu a mákla jsem si u toho…“ – Což nás všechny ohromně pobavilo, zeptám se, zda mohu „pusu s mákem“ opětovat. Dovím se: „Ale kocoure, jen se nestyď!“

A pak přišel moment, kdy paní Květa Fialová převzala „cenu Ď v Libereckém kraji 2012“ s průvodním bouřlivým potleskem. Poté byl ve foyeru divadla raut, kde jsem si paní Květu s krajským Ď na památku vyfotil…

rl A hned poté, co jsem zmačknul spoušť poprosím paní Fialovou, aby si 21. června 2012 na finále ceny Ď v Národním divadle jakožto finalistka kategorie GRAND PRIX Ď přinesla s sebou tuhle krajskou cenu Ď, neboť v závěru ceremonie po předání mnoha celostátních cen Ď na scénu pozvu všech 14 krajských vítězů, aby jeden z nich převzal hlavní GRAND PRIX Ď. Paní Fialová ale dostane strach, že cenu doma zapomene a poprosí mne, abych si ji zatím nechal a do Národního divadla pak přinesl sám.

Reportáž Českého rozhlasu LIBEREC z „ceny Ď v Libereckém kraji 2012“ s odkazem na okamžik, kdy přebírá cenu paní Květa Fialová najdete zde:

http://www.rozhlas.cz/liberec/informacezliberecka/_zprava/cenu-d-za-liberecky-kraj-obdrzela-herecka-kveta-fialova--1055211

S paní Fialovou jsme dohodnuti, že na finále do Národního divadla dorazí a já si zatím nechám u sebe její cenu, aby měla jistotu, že ona na ni nezapomene – zatímco já ji určitě spolehlivě na finále ceny Ď dopravím. Když po všech těch krásných předáních celostátních cen Ď (jednu například z rukou Jeho Eminence Dominika kardinála Duky převzal norský předseda vlády a pozdější generální tajemník NATO Jens Stoltenberg – zde zastoupený velvyslancem Norska) došlo na představení 14 krajských vítězů, jediná paní Fialová přišla bez krajské ceny, protože já ji nechal doma v kuchyni na stole. Se smyslem pro humor jí vlastním mne častovala slovy jako „kretén, či že jsem sladce blbej!“ – Ale vše bylo míněno v legraci, přítomné pobavilo a do ceremonie neodmyslitelně sedlo.

Krátké autentické video z onoho okamžiku… (omluvte prosím kvalitu) můžete sledovat zde: https://youtu.be/mEc6BneoEC4

rl Poslední okamžiky finále ceny Ď 2012 v Národním divadle v Praze. Mezi oceněnými je i paní Květa Fialová…


rl Na detailním snímku jsem nakreslil šipku k paní Květě Fialové, norskému velvyslanci a panu kardinálovi. Dále jsou na snímku další a další osobnosti tak, jak to cena Ď umí – postavit vedle sebe světově respektované osobnosti a třeba manžele Šislerovi (vpředu u obrazu GRAND PRIX Ď), kteří 17 let chodili zdarma pomáhat do hospice umírajícím.

Do morku kostí nevidí nikdo nikomu. Ale to nevadí. Protože ti co poté druhé soudí, sami jednou odejdou a jejich názor na slavného zavane, jako nic. Stejně jako zřejmě i tohle moje ohlédnutí za panem Třískou a paní Fialovou.

29. 9. 2017 Richard

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved