RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1/365: Každé ráno se znovu narodím

2/365: Krásné sestřičky na Mallorce

3/365: V roli podivného hosta

4/365: Každý chceme vypadat moudřeji

5/365: Náušnice profesora Knížáka

6/365: Slíbeno doma

7/365: Strom u cesty

8/365: Bez peněz ani do kavárny nelez

9/365: Chce to hodně solit a pepřit

10/365: S tátou je to prostě jiný

11/365: Natrhej si sám

12/365: Taky za pětku je třeba poděkovat

13/365: Přes pře…

14/365: Když barvy voní a krásky se usmívají

15/365: Lidé odcházejí, přátelství zůstává

16/365: Potkat jsme se jednou prostě museli

17/365: Už chápu, proč říkají lidé, že je fajn být "na úrovni"

18/365: Děkuji ti Mekáči

19/365: Normálně netančím, ale jinak je to tanec

20/365: Tři druhy chlapů

21/365: Víte, kdo já jsem?

22/365: V sobotu na Sobotu

23/365: Když odchází osobnosti...

24/365: Když klukovina zachrání život

25/365: Jak vznikají drby

26/365: Na kávě v Terstu…

27/365: Přes hubu jsem už ve 12.35 dostal…

28/365: Věra Čáslavská nebyla jen mistryní sportu, ale i života

29/365: Jízdenka do nikam...

30/365: Žinýrovat se neumím a tak raději za své jím

další díly Ranní kávy s Richardem - zde

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 30 /365

Žinýrovat se neumím a tak raději za své jím

Pozvou vás na svatbu a na co se těšíte? Má žena na šaty nevěsty, já na knedlíčkovou polévku. Žena na romanticky nazdobenou tabuli, já na vůni dobrot. Pravda však je, že většinu pozvání odmítnu. Nejde jen o svatby, ale všechny možné oslavy, kde se dá očekávat jídlo a pití. Tyhle události se konají v čase volna a k takovému prožití pár volných hodin v mých představách patří možnost se nestydět, vzít si na co mám chuť. Lidově se tomu říká neupejpat se.

V obráceném gardu mám moc rád, když hosté na mých oslavách jedí a pijí co hrdlo ráčí a mohu mít z nich díky tomu radost, že záměr dobře je pohostit, vyšel. Na oslavách, kde čekám půl hodinu na skleničku, kde je mi trapně přiobjednat si něco na zub, raději nejsem a někde jinde, si za své, dopřeji, co mám rád.

I s rauty, kde je hodně lidí, to tak dělávám. Než podstoupit riziko, že se budu v první linii tlačit, před rautem se v klidu za své najím v nejbližší restauraci nebo klidně i na pumpě. A co se týká svateb, říkám: „Ne, děkuji, jsem jedlík, jím a piji a nežinýruji se a to bych u vás nemohl!“

Kamaráda Libora to rozesmálo. Ženil se na zámku Kozel a hostinu měl v nedaleké restauraci. Prý tam musím být a žinýrovat se nebudu muset. I naběhl jsem si. Dostal jsem dva předkrmy. Početná rodina nevěsty a ženicha byla předem informovaná a vzájemně se vsázeli, jak dlouho udržím tempo s ostatními. Zatímco oni měli po jedné šunkové rolce s křenem, já snědl dvě. Stejně tak mi zahučely do břicha dva talíře vývaru s knedlíčky a dvě porce svíčkové. Následovalo extra plato chlebíčků jen pro mne. Po dvacátém dám pauzu…, ale už mi nesou řízek a salát.

Když ostatní odpadávají pro alkohol, já odpadávám pro přejedení. Netuším ani náhodou, že se mi tak roztáhnul žaludek, že už v šest ráno, doma, sním krabici sladké výslužky a v sedm rozmrazuji paprikový lusk s rajskou a knedlíkem. Tři dny pak trávím a od té doby vím, že žinýrovat se je stejně těžké jako neurazit připraveného hostitele a těžce se přejíst.

Ale ať tak nebo tak, dokud řešíme takovéto starosti, značí to, že se máme vespolek moc dobře. Tak ať nám to vydrží.

Foto z našeho rodinného archivu:
Kamarád Libor a my dva s Jitkou a na jeho svatbě v roce cca 1997.

rl


rl


26. 12. 2017 Richard

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved