RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1/365: Každé ráno se znovu narodím

2/365: Krásné sestřičky na Mallorce

3/365: V roli podivného hosta

4/365: Každý chceme vypadat moudřeji

5/365: Náušnice profesora Knížáka

6/365: Slíbeno doma

7/365: Strom u cesty

8/365: Bez peněz ani do kavárny nelez

9/365: Chce to hodně solit a pepřit

10/365: S tátou je to prostě jiný

11/365: Natrhej si sám

12/365: Taky za pětku je třeba poděkovat

13/365: Přes pře…

14/365: Když barvy voní a krásky se usmívají

15/365: Lidé odcházejí, přátelství zůstává

16/365: Potkat jsme se jednou prostě museli

17/365: Už chápu, proč říkají lidé, že je fajn být "na úrovni"

18/365: Děkuji ti Mekáči

19/365: Normálně netančím, ale jinak je to tanec

20/365: Tři druhy chlapů

21/365: Víte, kdo já jsem?

22/365: V sobotu na Sobotu

23/365: Když odchází osobnosti...

24/365: Když klukovina zachrání život

25/365: Jak vznikají drby

26/365: Na kávě v Terstu…

27/365: Přes hubu jsem už ve 12.35 dostal…

28/365: Věra Čáslavská nebyla jen mistryní sportu, ale i života

29/365: Jízdenka do nikam...

30/365: Žinýrovat se neumím a tak raději za své jím

31/365: Přezdívky k životu patří stejně jako jména…

další díly Ranní kávy s Richardem - zde

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 31 /365

Přezdívky k životu patří stejně jako jména…

Přezdívky vznikají z legrace nebo jen tak. Nehraje roli jak. Podstatným je, že zůstávají. Když byl táta mladý, na plese si potykal s novým kamarádem. „Jak se jmenuješ?“ – Ptal se. „Václav!“ – A jak ti mám říkat? Václave? Véno? Vášku?“ – „Víš co? Říkej mi třeba Josef!“

Uplynulo 40 let a moje žena, když jsme byli na pohřbu Josefovi, zpozornila, že smuteční řeč, kterou jsem jako syn kamarádské rodiny zesnulého pronášel já, skloňovala úplně jiné jméno než Josef. Až tady se dověděla, po dvaceti letech, co znala Josefa, že je ve skutečnosti Václav. Teprve potom rozebírala: „No jo, ani jsem nepřemýšlela, že je divný, že jste říkali – přišli Josefovi nebo Josefka zase napekla skvělé koláčky, ačkoliv to byla Květoslava.

Přitom mi manželka sama doma říká přezdívkou, aniž možná tuší, kde se vzala. Bylo mi šest, když na mne volal o něco mladší šišlající kamarád Pavel místo Ríšo: „Rífo!“ – Z čeho kdysi vzniklo oslovení pro mého tátu: „Velký Rífa!“ – A pro mne: „Malý Rífa!“ – A tak jsem desítky let poté jako malý Rífa, který přerostl o 10 cm velkého Rífu, jezdil k našim, abychom šli procházkou kolem Josefů, i když v jejich stavení dávno bydlí někdo jiný, ale tenhle dům pro naší rodinu zůstal orientačním bodem zvaným podle nich: „Tam u Josefů“.

Asi to máme každý. Co život přinese, nic nepřejmenuje. V Plzni, kde stával Dům kultury, jemuž se lidově říkávalo Dům hrůzy u Radbuzy, vzniklo dočasné parkoviště. Mí kamarádi i já, neřekneme jinak než: „Sejdeme se u Hrůza placu a nemyslíme tím vůči zbourané stavbě nic zlého, jen odezíráme ze života jeho zrcadlení slov, názvů a vzpomínek.

Fotografie je z roku 1976 v Habartově na Sokolovsku, kde jsem vyrůstal. Právě tehdy jsem se skamarádil s nejlepším mým kamarádem z klukovských let Pavlem Kässem, který byl o něco mladší a volával na mne: „Rífo!“ – Což mi zůstalo podnes:)

rl


29. 12. 2017 Richard

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved