RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1/365: Každé ráno se znovu narodím

2/365: Krásné sestřičky na Mallorce

3/365: V roli podivného hosta

4/365: Každý chceme vypadat moudřeji

5/365: Náušnice profesora Knížáka

6/365: Slíbeno doma

7/365: Strom u cesty

8/365: Bez peněz ani do kavárny nelez

9/365: Chce to hodně solit a pepřit

10/365: S tátou je to prostě jiný

11/365: Natrhej si sám

12/365: Taky za pětku je třeba poděkovat

13/365: Přes pře…

14/365: Když barvy voní a krásky se usmívají

15/365: Lidé odcházejí, přátelství zůstává

16/365: Potkat jsme se jednou prostě museli

17/365: Už chápu, proč říkají lidé, že je fajn být "na úrovni"

18/365: Děkuji ti Mekáči

19/365: Normálně netančím, ale jinak je to tanec

20/365: Tři druhy chlapů

21/365: Víte, kdo já jsem?

22/365: V sobotu na Sobotu

23/365: Když odchází osobnosti...

24/365: Když klukovina zachrání život

25/365: Jak vznikají drby

26/365: Na kávě v Terstu…

27/365: Přes hubu jsem už ve 12.35 dostal…

28/365: Věra Čáslavská nebyla jen mistryní sportu, ale i života

29/365: Jízdenka do nikam...

30/365: Žinýrovat se neumím a tak raději za své jím

31/365: Přezdívky k životu patří stejně jako jména…

32/365: Dobře dopadnout může jen to, co se uskuteční

33/365: Nejen na Krétu se dá jezdit zadem…

34/365: Když je chlap sám doma

35/365: Když je někdo NĚKDO

36/365: Elvis byl málem v Plzni

další díly Ranní kávy s Richardem - zde

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 36 /365

Elvis byl málem v Plzni

rl

rl

V devadesátém jsme se kamarádem Markem začali živit pouličním autorským divadlem. On si k tomu založil agenturu Foibos, aby nás měl kdo zastupovat. Byl jsem jejím prvním sponzorem, když jsem mu do jeho nově vzniklého komunikačního systému zaplatil poplatek dvacet korun československých. Že se mu dařilo agenturu rozvíjet, byla ale jeho zásluha. Měl sny a byl nadmíru pracovitý. Jedním z prvních velkých počinů byla na Výstavišti v Praze v roce 1992 – „Výstava Elvis Presley“ – kterou Marek pořádal. Pomáhal jsem mu. Nebylo v té porevoluční době snadné dát dohromady peníze na instalaci exemplářů dovezených z Ameriky. Elvisův žlutý Cadillac, šerifskou hvězdu, jeho košili, kytaru, revolver, korespondenci… To všechno bylo v Praze a já tak měl díky Markovi možnost mimo otevírací dobu usednout za volant Cadillacu nebo vzít do ruky Elvisovu kytaru a zahrát na ni akord. O to ale nejde. Daleko víc mám stále živě před očima chvíle, jak jsme s Markem chodili v noci po Praze a vylepovali plakáty, aby se ušetřilo za brigádníky. Na každém druhém rohu jsme dali decku vína a snili, jak se výstava vydaří a ona se vydařila.

Jenže já, coby patriot plzeňský, snil ještě víc. Chtěl jsem výstavu „Elvis Presley“ dovést i do Plzně! K tomu plán uskutečnit mimořádný koncert slavné zpěvačky. Všechno na „zimáku v Plzni“, kde jsem si z kraje onoho dvaadevadesátého pronajal kancelář, abych tady s manželkou na vlastní pěst založil malou produkční agenturu, která by ze zisku podporovala moje milované autorské divadlo. Z domova jsem byl zvyklý, že ke všemu stačí čestné slovo a v rámci podnikání mi naivně nepřišlo nic jiného býti větší zárukou. K tomu dobrá víra v dobrý projekt a chuť makat. Nu, slavná zpěvačka slovo nedodržela a koncert zrušila. Rázem bylo po penězích dohodnutých u sponzorů. A nemohl jsem si ekonomicky dovolit ani uspořádat Elvisovu výstavu. K tomu faktury za nájem kanceláře, za telefon a další režii. Celkem na tu dobu pro nás běžné nadšence bez finančního zázemí docela dost: „60.000,- Kčs.“ – Nezbude mi, než zrušit agenturu a na kárce ze zimáku do Borské s ženou odtahat nedávno zakoupený kancelářský nábytek. A vzít na 6 týdnů brigádu v německém Mnichově, kde jsem na výškové budově vozil v kolečku na střeše štěrk. Spal jsem v karavanu u smetiště. Když manželka majitele německé firmy řekla: „Proč se jako Češi chcete mít teplou vodou?“ – Myl jsem se v lese v ledovém potoce.

Jakmile jsem dal za šest týdnů dohromady na onu dobu skvělých šedesát tisíc, vrátím se domů, faktury poplatím, abych jako vždy nezůstal nikomu nic dlužen a pustím se do další práce. „Výstavu Elvis Presley“ jsem sice do Plzně nedostal, ale dostala se mi díky tomu všemu do ruky kniha s jeho životopisem, z něhož si ponaučení beru podnes. Jasně! Mohl jsem si knihu koupit tak jako tak bez všech těch složitostí. Ale to mne nenapadlo.

21. 3. 2018
Richard

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved