RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1/365: Každé ráno se znovu narodím

2/365: Krásné sestřičky na Mallorce

3/365: V roli podivného hosta

4/365: Každý chceme vypadat moudřeji

5/365: Náušnice profesora Knížáka

6/365: Slíbeno doma

7/365: Strom u cesty

8/365: Bez peněz ani do kavárny nelez

9/365: Chce to hodně solit a pepřit

10/365: S tátou je to prostě jiný

11/365: Natrhej si sám

12/365: Taky za pětku je třeba poděkovat

13/365: Přes pře…

14/365: Když barvy voní a krásky se usmívají

15/365: Lidé odcházejí, přátelství zůstává

16/365: Potkat jsme se jednou prostě museli

17/365: Už chápu, proč říkají lidé, že je fajn být "na úrovni"

18/365: Děkuji ti Mekáči

19/365: Normálně netančím, ale jinak je to tanec

20/365: Tři druhy chlapů

21/365: Víte, kdo já jsem?

22/365: V sobotu na Sobotu

23/365: Když odchází osobnosti...

24/365: Když klukovina zachrání život

25/365: Jak vznikají drby

26/365: Na kávě v Terstu…

27/365: Přes hubu jsem už ve 12.35 dostal…

28/365: Věra Čáslavská nebyla jen mistryní sportu, ale i života

29/365: Jízdenka do nikam...

30/365: Žinýrovat se neumím a tak raději za své jím

31/365: Přezdívky k životu patří stejně jako jména…

32/365: Dobře dopadnout může jen to, co se uskuteční

33/365: Nejen na Krétu se dá jezdit zadem…

34/365: Když je chlap sám doma

35/365: Když je někdo NĚKDO

36/365: Elvis byl málem v Plzni

37/365: Jak zpolmalit čas

38/365: Vzpomínka na pohoštění kamaráda Marka

39/365: Stihnout autobus

další díly Ranní kávy s Richardem - zde

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 39 /365

Stihnout autobus

Denně to vídám. Lidi dobíhají na poslední chvíli, kličkují mezi chodci, na červenou to risknou, jen aby stihli autobus. Dělával jsem to taky. Bus, tramvaj, trolejbus, vlak… Všude nám jde o všecko… Na nic jiného nemyslíme. Běžíme a zíráme na dveře, aby se nezavřely před nosem. Hypnotizujeme je… Stačí pár kroků a jsme tam a náš svět je spasen.

I povedlo se! Naskočíme, zavřou dveře, cukne to. Jedeme! Ještě nevydechneme a už se rozhlížíme. Před pěti vteřinami nás ani nenapadlo lámat si hlavu místem k sezení. Šlo o jediné – stihnout autobus. Teď se vezeme, kam jsme chtěli. Proč se tak nervózně rozhlížíme? Opravdu se v mysli vyměnily mávnutím vteřiny zásadní přání? Cítíme nespokojenost, protože nesedíme a čeká nás přeci jen dálka. Uf! Paráda! Hned vedle se uvolnilo místo! Sedím!!!

Ale co to, nesedím u okénka! A zrovna vedle roztažený chlap a ne svůdná žena. Mysl přešaltuje v další vteřině na další sebedůležitější zájem. Konečně vystupujeme tam, kam jsme chtěli dojet. Nezáříme radostí, vždyť cesta za moc nestála. A ani člověka nenapadne si představit, že tenhle spoj mu jednoduše mohl ujet a všechno by bylo jinak. Byl by nespokojený, tak nějak oficiálně, zatímco takhle není ani o čem mluvit a jeden vlastně neví, proč není v životě převážně veselý, když už se mu daří stíhat nejen autobusy, ale i rodinu, práci, kamarády a třeba i lásku.

Možná i ty další stihnuté životní veličiny nenabídnou vždy místo k sezení… Co na tom, že jinak pomohou život udržet pohromadě od narození až do konce.

28. 5. 2018
Richard

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved