RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1/365: Každé ráno se znovu narodím

2/365: Krásné sestřičky na Mallorce

3/365: V roli podivného hosta

4/365: Každý chceme vypadat moudřeji

5/365: Náušnice profesora Knížáka

6/365: Slíbeno doma

7/365: Strom u cesty

8/365: Bez peněz ani do kavárny nelez

9/365: Chce to hodně solit a pepřit

10/365: S tátou je to prostě jiný

11/365: Natrhej si sám

12/365: Taky za pětku je třeba poděkovat

13/365: Přes pře…

14/365: Když barvy voní a krásky se usmívají

15/365: Lidé odcházejí, přátelství zůstává

16/365: Potkat jsme se jednou prostě museli

17/365: Už chápu, proč říkají lidé, že je fajn být "na úrovni"

18/365: Děkuji ti Mekáči

19/365: Normálně netančím, ale jinak je to tanec

20/365: Tři druhy chlapů

21/365: Víte, kdo já jsem?

22/365: V sobotu na Sobotu

23/365: Když odchází osobnosti...

24/365: Když klukovina zachrání život

25/365: Jak vznikají drby

26/365: Na kávě v Terstu…

27/365: Přes hubu jsem už ve 12.35 dostal…

28/365: Věra Čáslavská nebyla jen mistryní sportu, ale i života

29/365: Jízdenka do nikam...

30/365: Žinýrovat se neumím a tak raději za své jím

31/365: Přezdívky k životu patří stejně jako jména…

32/365: Dobře dopadnout může jen to, co se uskuteční

33/365: Nejen na Krétu se dá jezdit zadem…

34/365: Když je chlap sám doma

35/365: Když je někdo NĚKDO

36/365: Elvis byl málem v Plzni

37/365: Jak zpolmalit čas

38/365: Vzpomínka na pohoštění kamaráda Marka

39/365: Stihnout autobus

40/365: Mimozemšťany mi Antonín Baudyš nevyvrátil…

41/365: Trapasy k životu patří

další díly Ranní kávy s Richardem - zde

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 41 /365

Trapasy k životu patří

Abychom se později smáli, nejdřív prožijeme šílený trapas. V tu chvíli nikoho nenapadne, že právě tyhle okamžiky jsou při vyprávěních kamarádům o tom, co se komu stalo, vděčné. Někdo je žádán, ať vypráví, co všechno kde trapného ustál – společnost se baví a on je king za to, čím vším prošel…

Kdyby se ale měl dostavit nový trapas, třeba hned v tu chvíli, nebral by to. Vtipnost spočívá v rozporu, že ve skutečnosti v reálném čase „trapní“ a tudíž později „vtipní“ být nechceme. Když už ale život trapas přinese, berme ho tak, že: „Teď je k pláči, aby zítra byl k smíchu!“

Seděl jsem naproti řediteli velké firmy. Důležité jednání. Mám nový oblek, jsem perfektně oholený. Hodinový monolog o nabídce spolupráce odříkávám s nadšením a bez chyby. Jednání probíhá v hostitelské firmě na Mikulášském náměstí v Plzni. Jde o firmu, která vyvíjela originální sportovní auto. Píše se rok 1995 a moc si přeji získat tuto firmu za sponzora na kulturní projekty. Pan ředitel uznale kýve. Poslední dlouhá souvětí mi jdou z úst a gradují myšlenku, že až sebe dojmu, jak se mi to dneska povedlo. V tom se šťastně nadechnu, řeknu poslední slovo a nosem s úlevou vydechnu.

S vším tím vzduchem z nosní dírky bohužel vyletí také to, čemu se lidové říká „holub“. Stane se to jednou za život. Ale stane! Horší bylo, že „to ono“ dopadlo na vyleštěný masivní stůl a cinklo to. Pan ředitel zaostří zrak. Pak jej zvedne a pozorně se mi zadívá do očí: „Vaší nabídku přijímám!“ – A prstem do té věci cvrnkne, aby to, z čeho jsem měl málem infarkt, přistálo v rohu na zemi a stalo se bezpředmětným předmětem smíchu mého hostitele a při mém pozdějším vyprávění kamarádům i smíchu jejich. Nu, divil jsem se, ale i po tomto nechtěném trapasu jsem zde uzavřel dohodu o spolupráci.

Jsme stále jen a pouze lidi. A kdo svízel u druhých vidí a projeví nadhled, tak ten zná svět…

17. 6. 2018
Richard

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved