RICHARD   LANGER - 28. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 51 /365

„Hrom do police by dal poslední chleba“


Grilované kuře patří mezi moje nejoblíbenější jídla. A když už, tak už křidélko. Dokřupava! Nějaký čas po vzoru Zdeňka Trošky jím i chrupavky a kousky kostí a musím říct, že od té doby nekupuji žádné preparáty na klouby jako dřív. Ale kvůli tomu to nedělám. Křidélko, ten malý kloub, když je všechno křupavé, má vynikající chuť, na níž jsem přišel v Grilu U Klánů v Plzni, kam zavítávám poslední čtyři roky. Je to malý rodinný podnik, na nic si nehrající, prostě příjemný gril, dostupný všem – všude čisto, pohoda a hlavně vůně grilovaných kuřat. Paní Klánová má letitý recept na koření a k tomu všemu si ráda popovídá a dokonce si už dávno zvykla na můj smysl pro humor. Když řeknu: „Dneska to za nic nestálo!“ – Ví, že jsem si obzvlášť pochutnal, což nejvíc projevím patřičným tringeltem.

Grilované kuře u Klánů je pro mne zážitek. Ovšem nesmí scházet chleba. Bez něj to nejde. Nedávno jsem tam zavítal a hned ve dveřích se dovím, že kuřata jsou, ale poslední chleba právě prodali támhle – pánovi – ale nevadí, mají vařený brambor, na což se chytnu za hlavu: „Oj, oj, bez chleba to nejde!“ – A mrknu ke stolu v rohu, kde se chuťovému ráji oddával chlap, jak se říká velký jak „hrom do police“. Do té balady vůní jsem nahlas pronesl: „Paní Klánová, co myslíte, tady pán vedle u stolu má ještě krajíček chleba k dobru! Myslíte, že by mi ho prodal?“ – Vím, že jsem riskoval pěstí do nosu, neboť „hrom do police“ měl ruce jako lopaty, ale nějak nedokážu nejít do vtipu, když život naservíruje situaci k němu vhodnou…

Paní Klánová mi chtěla udělat radost a zasmála se - znaje moje nutkání vtipkovat, když to jen jde. Co ale „hrom do police“ odvedle? Všechno slyšel a očividně přemýšlel, jak zareagovat… Dá mi lekci? Řekne: „Na chleba mi nešahej?!“ – Nebo přímo vstane a jednu mi vrazí? – A tu jeho reakce skutečně přichází! Otočí se ke mně: „Tak vy chcete můj chleba?“ – Kývnu: „Koupil bych ho, kdyby byl na prodej…“ – Slušně vysvětlím. Chvilka mlčení a zírání na chleba, pak na mne a k tomu resumé: „Víte co, já vám ho daruju! Mám sice chleba ke grilovanému kuřeti rád, ale když vám na tom krajíčku tak záleží, tak vám ho dám darem a nějak to dneska bez chleba přežiju…“

Takovou odpověď jsem nečekal! Nahazoval jsem udičku na vtipnou situaci, riskujíc, že možná toho „hrom do police“ naštvu, že ho nenechám v klidu – vždyť jsme docela cizí lidi a já se hned deru jej oslovit s takovou blbostí. Čekal jsem všechno možné, ale ne, že velkoryse a dobrácky nabídne poslední krajíček chleba, notabene zaplacený. Omluvím se a vysvětluji, že šlo o žert, že bych si doopravdy netroufnul něco takového myslet vážně, ale on trval na svém, ať jeho dar přijmu. Sepjal jsem ruce jako k modlitbě: „Prosím, nezlobte se, chleba ke kuřeti mám rád nadevše, ale nedokázal bych ho přijmout od tak dobrého člověka, jako jste vy a vás o něj obrat…“

Culící se paní Klánová chvíli koukala na něj, pak zas na mně a její oči mi pověděly, že je ráda, že mne konečně někdo doběhl. Vtipkuji tu pokaždé a až dnes mne tenhle pořízek odzbrojil a to jen a pouze tím, že byl upřímně dobrosrdečný a svou nabídku chleba myslel vskutku vážně. A tak když potkáte někdy chlapa statného jako „hrom do police“, nemusíte mít čest s ranařem, ale čirou duší. Zdání prostě klame…

5. 11. 2018
Richard

další díly Ranní kávy s Richardem - zde














RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2018 All rights reserved