RICHARD   LANGER - 29. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 57 /365

„Jak předat dar Billu Clintonovi“


Když prezident USA pan Bill Clinton skončil s prezidentováním, měl jsem pocit, že k němu „přes noc“ média změnila postoj. Mluvím o něčem, co se událo před mnoha ety, takže těžko si přesně vybavit všechna opodstatnění mých nutkání, něco s tím udělat. Ne že bych jej nějak nadstandardně miloval, ale vadilo mi, že nejprve mu všichni „kamsi lezou“ a poté jinou píseň pějou a to za vědomí, že mi přišlo, že byl skutečně prvním prezidentem USA, který při návštěvě naší země projevoval ohromný respekt a to nám, aniž tušíme jak, v rozjezdu mladé demokracie vůči světu dozajista také pomohlo.

A tak mne napadlo nechat v proslulé sklárně Moser vyrobit výjimečný sklářský dar pro pana Clintona a ten mu předat s lejstrem, na němž se podepíše řada osobností ČR se shodným názorem na věc, jaký jsem měl já.

Rozjel jsem se tedy do Karlových Varů do sklárny Moser a to za ředitelem panem Antonínem Vlkem. U kávy, kterou mi osobně uvařil, jsme nad tím vším debatovali a tak jsem zjistil, že moje pocity sdílí. Nápad jsem rozprostřel mezi členy Mecenáš klubu (založil jsem ho v roce 1997 – předchůdce ceny Ď), kteří jej přijali. Mistři skláři ve světově proslulé sklárně vyrobili hodnotný dar, speciálně navržený pro tuto příležitost. Vše trvalo dlouhé měsíce. Včetně příprav společenské akce, na níž se dar „odhalil“ a kde všechny přítomné osobnosti podepsaly dokument provázející dar panu Clintonovi…

Akce se uskutečnila 6. září 2001 ve sklárně Moser v Karlových Varech. Kus krásného propracovaného skla, odhaduji ve statisícových hodnotách, když by stál na prodejně - byl odhalen za přítomnosti ředitele sklárny pana Vlka, hudebního skladatele Vadima Petrova, herečky Ljuby Krbové a představitelů seriózních firem. Co ale dál? Chystal jsem se rozjet do USA a dar nějakým způsobem předat. Vše bylo neoficiální, soukromě vzniklé, pročež to byl oříšek…

V říjnu 2001 vyšla v tisku zpráva, že pan Clinton navštíví Českou republiku. Sednu a napíšu do Kanceláře prezidenta dopis s prosbou o pomoc. 11. října 2001 obdržím pozitivní odpověď a už 15. října jedeme s panem Antonínem Vlkem na Hrad osobně předat do Kanceláře prezidenta ČR dar s veškerými písemnostmi s tím, že ta jej předala panu prezidentu Havlovi a ten panu Billu Clintonovi. Vše plynulo, jako by to šlo podle nějakého scénáře, přičemž šlo o náhodnou improvizaci.

Kdyby pan prezident Havel našim jménem osobně nepředal náš (a také to beru osobně – můj) dar panu Clintonovi, nevěřím, že by se mi povedlo jej k němu nějak důstojně a oficiálně dostat. Z celého světa mu mnoho lidí zasílalo mnoho věcí a ne vše mohl převzít, ne vše zřejmě chtěl převzít a pokud už chtěl, ne vždy měl asi čas na osobní přijetí darů. Proč mi všichni tak věřili, když jsem na počátku nevěděl, jak dar předám - a netušil, že to velkoryse nakonec zařídí pan prezident Havel. Ale s odstupem to vidím tak, že vše od začátku běželo, jako by to řídila šťastná náhoda sama a protože se to děje v mém životě často, vážím si takových náhod, ale vím současně, že se jim musejí vytvářet podmínky pro jejich vznik:)

A tak tehdy vše proběhlo, jak jsem si přál – trvalo to pár měsíců, hodně lidí kolem toho, co tomu pomáhalo, co se s tím ztotožnilo, k tomu mistrná práce sklářů a to vše jen pro naplnění jedné malé jednorázové myšlenky. Kdo ví, kde dnes ta křišťálová věc stojí? Třeba zdobí nějaký kout obydlí pana Clintona – je to přece jen cenný kousek skla s certifikátem MOSER, což předpokládám uklízečka, co na něm případně čistí prach, netuší a říká si asi: „Koho to napadlo a proč? Takový lapač prachu?“ – A kdo ví, zda ví, že je to z Česka a kde to vůbec je. Ale to mi nevadí. Důležité je, že se na to pana Clintona může zeptat.

7. 1. 2019
Richard

další díly Ranní kávy s Richardem - zde














RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768