RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1.díl / Ples AČR na Hradě

2.díl / Jak se vaří v hotelu Martina Straky

3.díl / Jednání na Hradě

4.díl / Když beton není jen drink

5.díl / Na kávě v Grandhotelu PUPP

6.díl / Výstava šperků ze skla v Novém Boru

7.díl / Ve Zlíně je každá první žena krásná

8.díl / Velikonoční Tábor

9.díl / Kynšperk – místo mého srdce

10.díl / Lipník nad Bečvou

další díly 40 výletů s i40 - zde

40 výletů s i40 …10.díl / Lipník nad Bečvou


Nedávno jsme s Jitkou brázdili Moravu a hledali nocleh. Zřím směrovku na Lipník a dám do placu historku, jak jsem tam před léty přijel prvně v životě a náhodou našel dům, v němž moji dávní prapředci měli restauraci a hned dodám: „Tak přespíme v Lipníku a ten dům ti ukážu!“ – A protože mám v kapse mobil, vznikne desátá reportáž z cyklu výletů s vozem Hyundai i40, který už pár týdnů testuji při jízdách za pořádáním ceny Ď po České republice.

rl

Lipník projede jeden za chvíli a tak není třeba složitě hledat ubytování, které nám na hlavní silnici poblíž centra nabídla reklama Penzionu Fantasy, zvenku nevyhlížejícího jako větší podnik, ale zdání klame. Pokojů a služeb tu mají dost. Kdybych nebyl spokojený, nepsal bych o něm, jak říkám: „Nenarodil jsem se, abych druhým škodil…“ – Což platí i v případě: „Nebudu profitovat na tom, že jiného budu kritizovat, to je moc jednoduché.“ – Když se mi něco nezdá, nechám to za sebou a jdu dál. A tady se mi pozdávalo všechno. S ohledem na rozumnou cenu pokoje mohu sám za sebe tenhle penzion doporučit. A to svobodně – o slevu jsem nežádal a co tady píšu, dělám dobrovolně bez toho, že bych něco od penzionu získal.

rl

Podnik vede otec se synem. Když jsem se dověděl, že řadu let makali v podobném provozu v Itálii, nemusel jsem se divit, kde se tu vzala ona bezprostřední přátelská nehraná pohoda. Součástí penzionu je restaurace, grill zahrádka a mini golf.



Do centra Lipníku nad Bečvou je to z penzionu pár minut. Podívám se tam podruhé v životě. Prvně to bylo před pár lety, když jsem se tu stavil cestou na Rockový Helfštýn, který jsem moderoval. Procházím náměstí a v paměti mi rezonuje, jak mi kdysi děda Štěpán říkával, že vyrůstal v Lipníku. Zvednu telefon, volám rodičům a ti mi to potvrdí. Než předci mého dědy koupili Hotel Langer v Lázních Darkov, měli na náměstí v Lipníku dům a v něm restauraci. Na tom náměstí jsem stál, ale který to byl dům? Ta kašna tu už tehdy dozajista byla… Takže kolem ní s kamarády běhal můj děda, když byl capart? Určitě ano…



Naráz na mne padlo prazvláštní propojení s klukovskými léty mého dědy. Jako bych ho tam viděl. Tyhle kamenné bloky kašny slýchávaly jeho hlas. V nadšení jsem tehdy vplul do infocentra a prosil o pomoc v pátrání, kdeže moji předci na přelomu devatenáctého a dvacátého století měli restaurant Langer. Ochotně se zapojil celý tým infostánku, avšak marně. Venku potkám starší dámu a zeptám se: „Nepamatujete si, kde ti v roce 1920 měli restauraci Langerovi?“ – Ta mne málem přizabije: „No dovolte, tak stará přece nejsem, abych si to mohla pamatovat…“ – A tak bez výsledku jsem sedl v nejbližší kavárně k espresu a tu kouknu na stěnu a světe, div se – měli tam zarámovanou zvětšenou kopii staré pohlednice, na níž byl vidět dům s nápisem RESTAURANT LANGER. Vyšel jsem ven a ten dům měl jako na dlani. Uvnitř byla prodejna moderní zboží, ale ty klenuté stropy stále ještě dýchaly historií. Úplně jsem viděl a slyšel ruch dávné restaurace a své předky, o nichž nic bližšího nevím, kteří tu kmitali na place a vychovávali mého dědečka. Na snímku vyfoceném dnes (fotka nad tímhle odstavcem) je onen dům zcela vpravo.



Když všechno Jitce převyprávím, už máme náměstí prošlé tam i zpět a míříme si to do kavárny, kde jsem kdysi objevil starou pohlednici s identifikací místa. Jenže nyní je tu nový majitel a ten obrázky na stěnách vyměnil za jiné. Osvětlím mu všechno a on lítostivý, že si nemohu starý pohled ofotit - mlátíc se do čela, proč jsem to neudělal tenkrát (asi jsem ještě neměl mobil s foťákem), mne vede dozadu, že tam nějaký starý obrázek zůstal. Byl jiný než tamten, očividně ze starší doby, ale už je na něm vidět, že tu Antonín LANGE… (obrázek nezachycuje celé jméno) podnikal.

Prošli jsme si večerní Lipník nad Bečvou a ráno jsem ještě zajel autem na náměstí, abych se s tímhle místem zřejmě zase na dlouhý čas rozloučil. Přece jen jsem z Plzeňska a do tohoto města nemám důvod jen tak jezdit. Vy si ale můžete důvod vymyslet a díky těmto řádkám se někdy do Lipníku nad Bečvou vypravit. Kousek odtud najdete hrad Helfštýn a když budete hledat ubytování, tak tip z těchto řádek také vyčtete.



Ráno před odjezdem ještě na chvíli zastavím na náměstí, abych se ještě jednou s místem žití a podnikání svých předků pozdravil. Venku mžilo a foukal studený vítr. Zůstanu ve voze a rázem si připadám jako cestovatel časem. Jako bych z časoprostorové rakety měl na dlani místo, kde pozoruji, co moji předci dělají. Stačí kousek fantazie a tenhle zajímavý pocit si člověk v plných barvách opravdu silně užije. Patřím mezi senzitivnější lidi a možná proto mám štěstí takové chvíle považovat za dar. Mají ohromný emotivní náboj. A ona senzitivnost, myslím, nespočívá jen v tom, že je. Stačí, aby člověk moc chtěl a tohle bohatství mu padne do klína. Vždyť koupit můžeme všechno. Kromě dobré nálady, pocitu a radosti. To je na nás.

30. 4. 2017

foto a text - Richard Langer

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved