RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1.díl / Ples AČR na Hradě

2.díl / Jak se vaří v hotelu Martina Straky

3.díl / Jednání na Hradě

4.díl / Když beton není jen drink

5.díl / Na kávě v Grandhotelu PUPP

6.díl / Výstava šperků ze skla v Novém Boru

7.díl / Ve Zlíně je každá první žena krásná

8.díl / Velikonoční Tábor

9.díl / Kynšperk – místo mého srdce

10.díl / Lipník nad Bečvou

11.díl / Noc ve Velkém Meziříčí

další díly 40 výletů s i40 - zde

40 výletů s i40 …11.díl / Noc ve Velkém Meziříčí


Psát o jakémkoliv městě tak, že hned přiznám, že o něm velké znalosti nemám, může vypadat jako neúcta ke všem, kteří tam žijí a ono místo mají rádi. Ale sám se také často setkávám s tím, že mnoho lidí nezná pro mne nepřehlédnutelnou Plzeň, tedy město, které „když už žít ve městě“, považuji za nejlepší v České republice. Jsem zaujatý, jasně, ale Plzeň je fakt krásná, opravená, nabušená kulturou a sportem, pracovními příležitostmi, podnikáním, historií, vzděláváním. Má skvělou polohu a je velká tak akorát. Najdete tu všechny služby ve stejné kvalitě jako v Praze, avšak na tyto služby máte peníze a nemusíte se bát existovat přímo v centru, protože na to prostě má každý. Neprostojíte půl života v kolonách, nemusíte jezdit za prací pod zemí. A přesto, že není Plzeň velká jako Praha, je dostatečně veliká na to, že zde nepotkám známého třeba dvacet let a to se tu všichni tak nějak stále motáme? Jinými slovy: „Plzeň se mi zdá jako nejlepší město pro život u nás a přesto přijedu do Prahy, Ostravy, Brna, Vyškova a dovím se, že o Plzni dotyční vědí akorát tolik, že jednou tímhle městem projížděli a ono bylo takové ponuré šedivé…“ – Tak velký úvod jen proto, abych vysvětlil, že každý má to své město „číslo jedna“ a když řeknu, že neznám Velké Meziříčí, tak to neznamená, že bych si tohoto města nevážil, protože vím, že musí mít stejné patrioty, jako má Plzeň, Praha, Paříž, Moskva, či Los Angeles.

rl

Jel jsem po dálnici z Brna na Prahu a chtěl se dostat do Jihlavy zavčasu, abych se stihl ubytovat a najíst. Dalšího dne mne čekala v Jihlavě práce a pohodový večer na hotelu u večeře se hodil. V představách si v restauraci na stůl hodím počítač, budu baštit a připravovat věci na další pracovní den. Jenže kolona – tolik typická pro D1 - mne zbrzdí a začíná být jasné, že večeři v Jihlavě nestihnu. Cedule značící sjezd na Velké Meziříčí nabízí myšlenku, že se ubytuju tady a večeři tak tak stihnu.

V prvním hotelu mají obsazeno. Říkám si: „To už jsem jednou zažil!“ – Ve druhém zase bez šance. Padne na mne dežaví – tady jsem přece už jednou hledal nocleh a taky slyšel, že je plno. Kam se vrtnout? Čas plyne a nad večeří vyvstává otazník. Hm, krásné starosti. Jinde ve světě běs a hlad a já mám strach, že po dni, kdy mi bylo fajn, si dám přinejhorším bagetu na pumpě. Slevovat z představ se ale nikomu nechce, když nemusí. A tak se člověk pokusí naplnit vizi o klidném večeru s jídlem i prací u počítače současně – hbitě projíždím Velkým Meziříčím. Ač tohle město vůbec neznám, intuice velí zabočit k mostku a za ním zastavit u do tmy zářící vily: „Tady jsem už přece jednou spal!“

rl

Všechno se mi vybavilo. Před řadou let jsem zažil tu samou situaci, ale na D1 obráceně. Měl jsem namířeno z Prahy na Moravu a kvůli tomu, abych stihl do deseti večer nějakou restauraci, kde vaří, jsem nenocoval v Brně, ale ve městě při dálnici, v němž jsem tehdy byl prvně v životě. Byla tma a ráno ještě tma, takže jsem si ani neuvědomil, že šlo o Velké Meziříčí. Jen jsem zkusil první hotel a plno. Druhý nemlich to samé a pak za jakýmsi mostkem ta rozzářená vila, v níž jsem přenocoval a dobře se najedl. Tak – jsem tu po letech znovu! A zase skvělá večeře v restauraci s pivovarem, fajn pokoje a hezké vybavení hotelu, včetně bazénu, který jsem sice nevyužil, ale i tak jsem si těch pár nočních hodin tady užil. A hlavně odpočinul, dodělal u počítače potřebnou práci a ráno po snídani jel dál.

rl

Na moje fotky ale nedejte a podívejte se na web hotelu Jelínkova vila: www.jelinkovavila.cz - kde jsou k dispozici profi fotografie restaurace s vodním kolem, pivovarem, bazénem, pokoji…

Ráno frčím dál. A dere se mi pod kůži nápad sem někdy přijet na celý den. Projít město, poznat jeho historii. Nebo se neříká: „Do třetice všeho dobrého?“

rl

12. 5. 2017

foto a text - Richard Langer

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved