RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1.díl / Ples AČR na Hradě

2.díl / Jak se vaří v hotelu Martina Straky

3.díl / Jednání na Hradě

4.díl / Když beton není jen drink

5.díl / Na kávě v Grandhotelu PUPP

6.díl / Výstava šperků ze skla v Novém Boru

7.díl / Ve Zlíně je každá první žena krásná

8.díl / Velikonoční Tábor

9.díl / Kynšperk – místo mého srdce

10.díl / Lipník nad Bečvou

11.díl / Noc ve Velkém Meziříčí

12.díl / Klatovy a Plánice

13.díl / 25 let GynCentra v Praze

14.díl / Kaplička nad Bořitavou

další díly 40 výletů s i40 - zde

40 výletů s i40 …14.díl / Kaplička nad Bořitavou


Je tolik atraktivních míst, kde by bylo fajn prezentovat poskytnutý vůz Hyundai i40. Byl jsem s ním na nádvoří Pražského hradu, zajel jsem si na kafe do Grand hotelu Pupp, vyfotil si „čtyřicítku“ u rodné chalupy velikána Františka Křižíka…

A co se tentokrát vydat do Orlických hor k nenápadné kapličce? Poklidně svědčící osudům lidí žijících v Sobkovicích, ale pro mne je to hlavně Kaplička nedaleko Bořitavy, kde se narodila moje maminka a jejíž táta, můj děda Alois, mne jako malého neskutečně ovlivnil.

rl

Nad Bořitavou vezmu za kliku a jen co se otevřou dveře auta, vím, že mám zase kliku dostat se do míst, která miluji. Každičké prázdniny jsem prožíval právě tady, v té malinké malebné vesničce zvané Bořitov, ale jak se všeobecně říká také: „Bořitava“. Tisíc a jedno prázdninových dobrodružství s bratranci, praprabratranci a kamarády – v lesích, senících, na stromech… K tomu vůně makových buchet, nasypaných za upocené tričko, když jsem uřícený přiběhl k dědovi a babičce, abych zase uháněl s kamarády za prázdninovým časem.

rl

Dědeček Alois měl dar vyprávět příběhy o železnici, světě, životě, že jsem nedutal. Nikdy nebyl negativní, nikdy nelamentoval. Deset let se staral o těžce nemocnou babičku Růženku a nedal na rady, aby péči o ni přenechal ústavu. Slova špatného na adresu její nemoci neřekl. Měl smysl pro humor. Byl citlivý, ale uvnitř chlap, který se v životě jen tak nedá. Prožil jakoby prostý, ale v mých očích jeden z nejšťastnějších životů, které jsem kdy měl možnost u druhých vidět. Kreslil, psal, na zahrádce experimentoval, vedl kroniky, ochotnické divadlo hrál, pro jeho povahu a poctivost byl upřímně ctěný okolím, které si často chodilo o radu. Hodně četl a zajímal se o vše nové. Cokoliv technického jej zajímalo, ptal se na všechno. Kdyby v roce 1990 v devadesáti letech neodešel a byl by svědkem, jak na Bořitavu dorazím s novou moderní „i40“ v roce 2017, ptal by se, jak jsem s tímhle autem spokojený, jakou má výbavu, co umí a určitě by se pousmál nad vyhřívaným volantem a na sto procent by přidal nějaký vtip, aby bylo se čemu zasmát – třeba, že on, když ve dvanácti pomáhal u povozů, vyhřívané opratě byly za příplatek…

rl

Až se ocitnete v Orlických horách, tam kousek od Jablonného nad Orlicí, udělejte si malinký výlet do obce Studené – jejíž částí je Bořitov. A odkud se dejte na kopec nad vesničku, za jehož horizontem, přímo nad vesničkou Sobkovice, najdete kapličku. Tak, jak dlouho jsem na světě, tak ji znám. Tiše se nemění, zatímco mi nahlas stárneme. Ale její neměnnost nám dává jistotu, že to všechno má hlasitý smysl. Když ji před 40 lety dědeček Alois kreslil, nedotýkalo se mne to. Teď sem přijedu a vybaví se mi ta chvíle u dědy v kuchyni. Z trouby voní makové buchty a děda si nožem ostří pastelky. U toho debatujeme o tom, co se mu zdálo - že jako horolezec zdolává K2. Toho času četl knihy o horolezcích a vše mi zprostředkovával násobené jeho viděním světa.

Tak se stane, že dneska stojím u tiché nenápadné kapličky, o které byste, vsadím se, většina z vás, do konce života neměli ani ponětí. A přitom mám přes vzpomínky na dědu svět jako na dlani, všechny jeho názory, polemiky, debaty, vždy v pozitivní konec se dobírající. Pak sednu do auta a přejedu na návštěvu k bratranci Lubošovi. Zrovna má dům po velké modernizaci. Všechno u něj voní novotou. Dokonalé stěny, okna, dlažba a vůbec interiéry. Vše nové, až na obrázek z kdysi dávna, co kreslil náš společný děd Alois. Visel tu tiše 40 let a po rekonstrukci domu tu bude viset dál, prý sem patří.

rl

Abych mohl jindy jinde objevovat super tipy pro výlet, musím občas nezapomenout to, kdo mne ovlivnil, abych pochopil, jakým jazykem čtu tenhle svět. Zítra třeba navštívím luxusní restauraci a bude mi tam fajn. Jenže ne pro luxus, protože ten je v takové restauraci samozřejmostí, ale pro nadšení kuchařů, kterým by mělo být kulinářské řemeslo životním nadšením. A tenhle pohled na svět mám od dědy Aloise. Jak kluk prošel první světovou válkou a tak poznal, že když je zdraví a mír, ostatní pohoda je jen na nás a každý ať se zařídí, jak chce.

4. 7. 2017

foto a text - Richard Langer

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved