RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1.díl / Ples AČR na Hradě

2.díl / Jak se vaří v hotelu Martina Straky

3.díl / Jednání na Hradě

4.díl / Když beton není jen drink

5.díl / Na kávě v Grandhotelu PUPP

6.díl / Výstava šperků ze skla v Novém Boru

7.díl / Ve Zlíně je každá první žena krásná

8.díl / Velikonoční Tábor

další díly 40 výletů s i40 - zde

40 výletů s i40 …3.díl / Jednání na Hradě


Který Čech nemá rád Pražský hrad? Mnohokrát jsem prošel nádvořími, minul katedrálu, baziliku, dokonce ještě pamatuji Zlatou uličku bez placení vstupného. Pražský hrad je místo mému srdci drahé a chovám, asi jako každý, k němu úctu. Nesouvisí jen se sídlem našich prezidentů, ale s mnohým milým i nemilým, co ovlivňovalo osud našeho národa. Tím, že působím v médiích, jsem celá desetiletí zásadně apolitický člověk a víc se soustředím na energii tohoto místa, která je nebývale silná. Alespoň pro mne, neboť kdykoliv vstoupím na nádvoří Hradu, jako bych procházel všemi letopočty zpět, které se prodýchávají přes přítomnost do budoucích časů…

rl

Pro lidi pracující na Hradě a časté hosty Hradu je normální, že na téhle křižovatce i přes zákaz mohou odbočit vpravo. Já ale nikdy na Hrad autem nejel, takže pro mne to byla premiéra. Na počátku roku jsem se potkal s panem doktorem Vladimírem Krulišem z protokolu Kanceláře prezidenta republiky. Moderoval jsem akci, na níž byl a právě tam se zeptal, co všechno dalšího moderuji. Okamžitě jsem začal životním projektem cenou Ď a svěřil se, že s rodinou tenhle projekt organizujeme 17 let. Netajil jsem se, že celou tu dobu nosím v hlavě nápad ve vztahu k Pražskému hradu. Pana Kruliše moje kratičké vypravování zaujalo a tak jsem dostal pozvání do jeho pracovny na Pražském hradě, kde jsme si jednou, až najdeme společný vhodný termín, měli o cenách Ď popovídat. A to jednou se po téměř třech měsících událo 23. března 2017 a já díky tomu prvně v životě mohl vjet autem na hlavní nádvoří Hradu a zaparkovat přímo před vchodem Kanceláře prezidenta republiky.

rl

Venku čekala na osobní bezpečnostní prohlídku více než sto metrů dlouhá fronta turistů. Já odbočil vpravo na Hrad a zastavil u zátarasů, kde v mžiku prohlédli nejen mne, ale i automobil. Ano ten, kterým nyní brázdím republiku, protože je už nějaký ten den oficiálním vozem projektu „cena Ď 2017“. Rodina Šrámkových, která prodává vozy Hyundai v Plzni, ani netušila, že se jejich velký bílý krasavec zrovna pyšní tím, že vjíždí na Hrad a že si pán z ochranky všiml nápisu na zadních dveřích a nahlas před všemi četl: „Jsem od Šrámka z Plzně!“ – K čemuž dodal: „To je vtipně napsaný! To jsem ještě neviděl, takovou reklamu…“

rl

rl

Po nádvoří jsem se mezi davy turistů, s povolenkou vjezdu za oknem, posouval pomaleji než krokem. Bál jsem se ohrozit třeba jen pocitově kohokoliv, kdo se tu dovolenkovým krokem oddává pocitům, které návštěva sídla našich prezidentů vyvolává. O to víc bylo auto tišší a turisté, povětšinou z Asie, ani kolikrát netušili, že mezi jejich skupinkou pomalinku projíždím. Když na to přišli, dívali se dovnitř, jakoby v bílé limuzíně měli možnost díky náhodě někoho významného spatřit. Ne, nic jim můj obličej neříkal a sedadla vedle byla prázdná…

rl

Za těmito dveřmi jsem byl naposledy v roce 2001, kdy jsem vezl na Hrad mistrovský sklářský exemplář „Dar pro Billa Clintona“. Tehdy jsem takový dar vymyslel, včetně důvodu, proč by měl být předán. Oslovil jsem pana prezidenta Václava Havla a ten, když měl na Hradě na návštěvě prezidenta USA, vzkázal, že dar můžeme s panem Antonínem Vlkem, ředitelem sklárny Moser - přivézt a on jej našim jménem předá do správných rukou. Toho roku zrovna začínala cena Ď a od té doby jsem přemýšlel, jak bych mohl oslovit Kancelář prezidenta republiky o spolupráci a až po dlouhých 17 letech teprve přijíždím s žádostí a hlavně možností prezentovat zde myšlenku ceny Ď, která má letos 17. května opět krásné finále ve spolupráci s Národním divadlem v Praze.

rl

Pan doktor Vladimír Kruliš profesionálně vyslechl nápady a žádosti, vyjádřil respekt cenám Ď a pak jsme se dohodli, že mohu žádosti konkretizovat a podat k dalšímu uvážení. Patřím mezi lidi, kteří u takových citlivých okamžiků nespěchají a tak mi průběh setkání tuze vyhovoval. Hlavně jsem se ale pořád rozhlížel a dával najevo, že prostředí ctím a je mi drahé. Takže když nic jiného, být tu na jednání o mém projektu, mi přišlo moc příjemným okamžikem. Být v prostorách Hradu, tam kde chodil pan prezident Masaryk, být tu proto, že něco dělám 17 let a je ochota na to téma debatovat – je pro mne velmi nečasté. Dopřál jsem si proto pocit euforie a netajil se jím. Vychází to z toho, že když člověk dělá něco tolik let, jako my cenu Ď, zdá se, že ubývá příležitostí zažívat vteřiny štěstí, pro které se to všechno dělá. Mluvím o rutině, proti níž se dá dělat pouze toliko, že pořád se vymýšlí něco nového. Neumím se motivovat finančně, bylo by to praktické, ale pokud peníze, mají být pro mne důsledek a ne motivace. Já potřebuji radost. Spontánní. A tu jsem zde na pár vteřin zažil. Vím, že pro některé super úspěšné lidi může být taková drobnost úsměvná, ale já žiji ve svém Vesmíru, už 27 let… a pořád existuji podle toho, co se mi líbí, co mne baví a co mi dává smysl a ještě k tomu se tím vším uživím, tak proč ne. Vždyť jakou hodnotu má 5 vteřin euforie jen díky pocitu?

25. 3. 2017

Richard Langer


RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved