RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1.díl / Ples AČR na Hradě

2.díl / Jak se vaří v hotelu Martina Straky

3.díl / Jednání na Hradě

4.díl / Když beton není jen drink

5.díl / Na kávě v Grandhotelu PUPP

6.díl / Výstava šperků ze skla v Novém Boru

7.díl / Ve Zlíně je každá první žena krásná

8.díl / Velikonoční Tábor

další díly 40 výletů s i40 - zde

40 výletů s i40 …7.díl / Ve Zlíně je každá první žena krásná


Zlín mi přirostl k srdci v letech 2005 až 2007, kdy jsem s dcerou Markétou moderoval „Zlínské festivalové minuty“ pro Českou televizi a některé doprovodné akce filmového festivalu Zlínfest. Učaroval mi baťovský ráz města, dýchajícího prací i zábavou. Zvlášť o festivalu se ze Zlína stalo místo euforických setkání se spoustou lidí z kumštu. Nejvíc jsem se ale divil, že je tu přemnoho krásných žen, k čemuž mi řekli, že se to tu traduje už od starých baťovských časů.

rl

rl

Kdykoliv jedu poblíž Zlína, nedá mi to a alespoň na kafe se tu stavím, jako se to přihodilo včera 5. dubna 2017. Pořád v sobě nosím střípky euforií zde prožitých. Být na festivalu osm dní neznamenalo jen pracovat – člověk si připadá jako na dovolené. Bydlí na hotelu, pořád s někým debatuje u kafe nebo sklenky vína, stále se něco děje, všichni se tu sjedou z celé republiky, ale i z končin světa a mají natěšenou náladu na vzájemná setkávání. Já tu býval navíc s dcerou, pro níž to byly velké zážitky – moderovat s tátou každý den pořad pro Českou televizi, dělat rozhovory s paní Bohdalovou, Michaelem Yorkem, Janem Čenským, Miroslavem Donutilem, Pavlem Novým, Václavem Vorlíčkem… a k tomu až do noci párty, kde si s panem Donutilem zatančila, zatímco mezitím hlídala dle instrukcí tatínka, aby se „nespustil“.

rl

S Markétkou jsme na festivalu makali od rána 7.00 do půlnoci, často až do dvou v noci, protože i na filmařských večírcích se natáčelo a my dva byli průvodci Zlínských festivalových minut. Byli jsme sehraná dvojka a Markétka byla dokonale roztomilá dcera ve smyslu hlídání táty. To víte filmový festival, hotel, víno, ženy zpěv – a to takhle v jednu v noci, když mám druhou sklenku vína a bavím se u baru s nějakou herečkou – Marky přijde, chytne mne za ruku a praví: „Ale tatínku! Proč té paní hledíš do výstřihu?! A pak, maminka říkala, že máš chodit brzo spát, takže už musíme jít…“

rl

rl

Všem doporučuji Zlín navštívit zejména v době festivalu, neboť skutečně zcela neformálně máte možnost potkat i světovou hereckou hvězdu, jako se to náhodně stalo nám. V kině zrovna promítali film „Tři mušketýři“ a když jsme s Markétkou vyšli poté ven, zrovna přijel do Zlína představitel hlavní role tohoto filmu – Michael York, kterého jsme náhodně potkali. Nejsme „lovci slavných“ a nikoho jen tak neobtěžujeme. Kdyby Marky netočila rozhovor s panem Vorlíčkem, nefotil bych ji s ním. Kdyby nás pan Michael York nepozdravil tak, jak slušně zdravil každého od festivalu, kdyby se nezeptal Markéty, jak se jí daří, také bych je společně nefotil, abych ho neobtěžoval. Jenomže on přijel na festival jako oficiální host a prokazoval, že všem pro radost, takže dokonce večer, když jsme natáčeli pro televizi rozhovory na večírku, nás dva pozval ke svému stolu a my si tak mohli stranou kamer a jiných lidí s ním nerušeně popovídat o životě.

rl

Teď se ale píše rok 2017 a do festivalu je to ještě nějaký ten týden. Hotel Moskva slouží byznysmenům a turistům a stejně jako o festivalu je problém přímo před jeho vchodem najít volné místo k zaparkování. Jenomže si pamatuji, že když jsem ještě kdysi na festival pracovně jezdíval, vždycky jsem měl velké štěstí na volné parkovací místo přímo před hlavním vchodem Hotelu Moskva. A hned vedle stával se svým vozem kolega moderátor Petr Jančařík. Oba jsme z Plzně a oba jsme měli plzeňskou státní poznávací značku. A tak, když jsme se tu v roce 2007 u aut potkali, z legrace vezmu svou příruční kameru a Markétka místo mikrofonu láhev s minerálkou a vespolek vznikne parodie na rozhovor o tom, proč lidi s plzeňskou značkou parkují ve Zlíně před hlavním hotelovým vchodem a ještě hned vedle sebe. Petr Jančařík prokázal smysl pro humor, nadsázku a ohromnou improvizační schopnost – viz krátké video.

V závěru videa upozorňuji na vysoký dům zvaný „Jedenadvacítka“, v němž měl pan Baťa umístěnou kancelář do velikého výtahu. V roce 2005 jsme pro Zlínské festivalové minuty v tomhle výtahu natáčeli rozhovor s tehdejším festivalovým prezidentem panem Vítězslavem Jandákem a tak jsme se unikátním výtahem párkrát svezli.

rl

rl

Pamatuji si, že tam kromě pracovního stolu bylo umyvadlo a posezení pro návštěvy. Prý ráno výtah vyjel do nejvyššího patra a pan Baťa přes otevřené dveře viděl na všechny, jak makají. Kdo byl žádán, šel k němu na jednání. Pak sjel o patro níž a tak se to opakovalo až do večera… Jestli to byla pravda, se dovíte, když se ve Zlíně budete pídit po historii tohoto výjimečného města, kde před Univerzitou Tomáše Bati najdete i jeho sochu. Ta ale, kdyby zde nebyla, „nevadilo by to“, protože jeho duch je protkán skrz naskrz Zlínem tak jako tak.

Hm, kafe jsem si oblíbeném Zlíně hezky vychutnal a jak jsem se rozhlížel vůkol, ujistil se, že stále platí, že ne každá druhá, třetí, ale každá první žena – je ve Zlíně krásná. Nahlas jsem to ale neříkal, protože jsem kafe pil s mou Jitkou a tu nevím proč, takovéto statistiky, ale vůbec nezajímají :-)

6. 4. 2017

Richard Langer

text, foto, video Jitka a Richard Langerovi


RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved