RICHARD   LANGER - 28. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
Moderátorský zážitek 13. – „Když se moderátorovi stýská…“


Někdy se to stane. Jedete někam přes půl republiky moderovat a nenapadne vás, že až sednete do auta k návratu domů, pocítíte prazvláštní pocit zvaný „stýskání“. Myslím tím takové to obyčejné, jako jsme prožívali jako malá děcka, když se třeba odjíždělo z prázdnin od babičky a dědečka. A přesně tenhle náhlý „stesk“, trvající tak půlhodinku, jsem zažil tento pátek 5. října 2018 dopoledne, když jsem odjížděl z Nového Boru v Libereckém kraji z XIII. mezinárodního sklářského sympozia, kde jsem večer předtím moderoval slavnostní zahájení.


Prvně jsem to zažil, ale fakt, že jsem to nečekal a najednou to na mne padlo – když jsem v roce 2005 odjížděl ze Zlína, kde jsem 8 dní moderoval festivalové minuty pro Českou televizi. Tehdy vládlo slunné léto, ve vzduchu panovala euforie ze setkávání s domácími a světově známými herci jak při natáčení rozhovorů s nimi, tak na večírcích u sklenky. Mezitím být nonstop od rána 7.00 hodin do noci 1.00 hodin k dispozici režisérovi a dramaturgovi k natáčení, když se vyskytla situace vhodná ke zpracování…, to všechno vytvořilo podmínky pro vznik party čítající režiséra, scénáristu, kameramany, osvětlovače, maskéry, řidiče atd., tedy party - co táhla za jeden provaz, tisíce legrací, ale i stresů a někdy vypjatých okamžiků, které jsme nakonec společně zvládli.

To dohromady přináší kouzlo nečekaného vzniku kamarádství, spolehnutí se na sebe, vzájemné profesní přejícnosti, pomáhání si a radování se z toho, že se dílo daří, že máme sledovanost, stejně jako nás potkávají denně hvězdy festivalu, které tohle zpravodajství sledují a plácají nás po ramenech, diskutují o práci, životě…, prostě je to pracovní mise, kde nemáte odpočinku, ale vytvoří se tu za krátký čas vazby mezi spolupracovníky v týmu a když to najednou skončí a člověk sedne do auta, je prázdno, byť už se těšíte domů a na další práci a na kamarády jinde. Ale ta úvodní půlhodina v autě se nedá popsat jinak, než stýskání, které slábne, jak se člověk vzdaluje…

Od té doby se mi to párkrát stalo a naposledy mne tohle prachobyčejné „stýskání“, ale jinak naprosto zřejmé, zastihlo, když jsem včera ráno vyšel z Parkhotelu v Novém Boru, sedl do auta, nastartoval a hned nevyrazil. Ještě jsem pár vteřin hleděl na hotel, kde jsem ještě před chvílí euforií nadupaný diskutoval s mnoha hosty sklářského sympozia, stejně jako s pořadateli téhle akce. Ještě před chvílí jsem vyprávěl historky vespolek, aby zněl hotelovým barem smích, abych navázal na včerejší úspěšný večer, ke kterému se všichni neustále nadšeně vraceli. Měl jsem štěstí, že jsem právě tenhle slavnostní večer moderoval a tak mi tady došlo, že pokud se tahle akce pracně a nákladně připravovala 3 roky, uvítala na 60 světových mistrů sklářů z Ameriky, Asie, Austrálie a Evropy – takže se na 4 dny stalo město Nový Bor „hlavním městem uměleckého sklářství světa“ – tak bylo pro pořadatele nesmírně důležité, aby slavnostní zahájení po všech stránkách dopadlo dobře.

A jelikož se tak stalo, ihned jsem se stal součástí týmu, kterému spadl kámen ze srdce a to se odráželo na náladě všech. Po důležitém čtvrtečním večeru se druhý den ráno na tiskové konferenci ke mně přátelsky hlásil pan hejtman Libereckého kraje, pan starosta Nového Boru, holky z produkčního týmu, ale i ředitelé významných sponzorských firem, stejně jako jsem se srdečně zdravil s tlumočnicí do angličtiny Kateřinou Valdmanovou, s níž jsme nečekaně na scéně vytvořili sehranou dvojku tak, že ze slavnostní ceremonie vznikla doslova show, kterou kvitovali kromě tuzemců a Holanďanů, také hosté z Ameriky. Kateřina byla prostě náramná a to, jak zvládala překládat moje česká rčení a improvizace, dalo programu spád a šmrnc, takže i když jsme se znali s Kateřinou jen 30 minut před začátkem akce, najednou jsou z nás kamarádi, kteří mají dojem, že hodně spolu prožili a kdykoliv si rádi spolupráci zopakují.

Tohle všechno ale muselo mít prostor k tomu, aby to vzniknout mohlo. Původně jsem oznámil doktorce Aleně Forgáčové z přípravného týmu sympozia, že hned po moderování sednu do auta a pofrčím domů. Když jsem do Nového Boru dorazil a na kruháči mne vítal skleněný panák (foto – 1), uvědomil jsem si, jak v Novém Boru žijí historií a současností slavného místního sklářství a když mne při tak významné akci zvou po zahájení sympozia na přátelské setkání a nabízejí mi nocleh, asi mi tím projevují velkou vstřícnost, které bych si měl vážit.

rl


S Alenkou Forgáčovou jsme v budově městského úřadu sedli ke scénáři večerního programu, který jsem měl moderovat. Kam jsem zvedl od něj oči, tam bylo dekorativní sklo, třeba viz vitráž na chodbě úřadu (foto – 2). „Tak co, zůstaneš? V Parkhotelu se ti bude líbit, když vidím, jak tě všechno skleněné upoutává!“ – A tak kývnu a za chvíli lapám po dechu, když se v Parkhotelu ubytuji. Bylo to moc dobře zůstat, protože právě v hotelu sednu do křesla a nechám se jím inspirovat k vymyšlení úvodních point moderování slavnostního zahájení. Kam se na hotelu podívám, tam kousek inspirace (foto – 3, 4, 5).

rl


rl


rl


rl


Nikdo nevěděl, jaký úvod ceremonie jsem připravil (pár minut do začátku na fotce – 6). Měl jsem plnou důvěru a to mi vyhovovalo a o to víc všechno bavilo. Stejně tak se na svůj výstup připravili i řečníci z řad pořadatelů a sponzorů a nejvtipněji promluvil mistr sklář Jiří Šuhájek, kterému novoborské divadlo vstoje bouřlivě tleskalo (jako dárek při vstupu do síně slávy dostal skleněný klobouk dle jeho nonstop image, s kterým přišel druhého dne na tiskovou konferenci do Parkhotelu – foto 7).

rl


rl


Po slavnostním programu se dění přesunulo do předsálí divadla, kde živě zněl jazz, při němž jsem absolvoval nejeden přípitek s lidmi, kteří pokračují v proslavování českého skla ve světě. Velkorysý ohňostroj všechnu náladu umocnil a když jsem se ráno u snídaně na hotelu potkal s mistrem Šuhájkem, jako kamarádi, kteří si tykají, jsme navázali na včerejšek a mistr se divil, že za chvíli odjedu, protože teprve teď to všechno vypukne – společná umělecká práce mistrů sklářů z celého světa, k čemuž má přístup i veřejnost.

rl


Ještě si poslechnu úvod tiskovky a pak se se všemi rozloučím. Sednu do auta, nastartuju… a místo abych vyrazil, pár vteřin koukám na hotel, z jehož oken vyzařuje euforie vzájemných profesních a kamarádských souznění aktérů mezinárodního sklářského sympozia. A je mi líto, že jsem si nezařídil těch pár dnů, abych tu s nimi mohl zůstat. Pak šlápnu na plyn a vzpomenu si na Zlínský festival a ten samý pocit. Jak se ale vzdaluju od Nového Boru, vyřizuji pracovní telefonáty poutající se k jiným akcím a povinnostem, ono „stýskání“ mizí a zůstává dobrá nálada, z níž budu čerpat zase někde jinde někdy jindy na akci někoho jiného.




Text, fotky - archiv: 6. 10. 2018 Richard Langer


další díly MODERÁTORSKÉ ZÁŽITKY - zde














RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2018 All rights reserved