RICHARD   LANGER - 28. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
Moderátorský zážitek 20. – „Když se z jedince stane dav…“


Svého času jsem často moderoval akce Královského pivovaru Krušovice. Začalo to tím, když jsem na jaře 1997 oslovil tehdejšího pana ředitele Ing. Pavla Gregoriče s nabídkou účasti v nově založeném Mecenáš klubu, kde by komoditu „pivovarnictví“ reprezentoval právě tenhle pivovar. Fascinovalo mne nadšení tohoto muže pro práci. Miloval realizování vizí o rekonstrukci pivovaru a zvýšení jeho produkce a to vše na základě tvrdé práce, preciznosti a poctivosti. Pamatuji si, jak svým zaměstnancům jednou řekl: „Tam, za branou pivovaru, se možná přemýšlí jinak, ale tady se nekrade a maká poctivě! Tady to je náš svět a v něm platí naše pravidla!“

Byla to radost setkávat se s tímhle manažerem, který projevil důvěru v Mecenáš klub a díky tomu navštěvoval akce mnou pořádané a moderované a tak jednou od něj zazněla věta: „Moderoval bys nám slavnostní otevření nové varny?“ – Což se stalo a následně jsem pak moderoval repre plesy pivovaru a v příštích cirka šesti letech také „Dny otevřených dveří“, kdy se nejen nádvoří pivovaru každoročně zaplnilo až dvěma tisíci návštěvníky. A o jedné takové akci právě budu psát, protože jsem prvně v životě zažil, co to je, když se z jedince stane dav…

rl


Na přiložené fotografii je plakát, který mi visí ve stodole podnes jako vzpomínka na ten krásný den. Hlavním hostem „Dne otevřených dveří Královského pivovaru Krušovice“ byla moderátorka, spisovatelka a herečka – paní Halina Pawlowská. Na plakát jsem tehdy umístil i výstřižek z novin, kde je fotka, jak s paní Pawlowskou vedu rozhovor a protože poprchávalo, nad námi drží deštník smějící se ředitel pivovaru Pavel Gregorič. Později jsem se s paní Pawlowskou ještě několikrát profesně setkal, dokonce dílem náhody, když jsem v letech 2005 až 2008 natáčel týden co týden pro Českou televizi pořad „Čétéčko“ – tak jsme spolu jeli televizním taxíkem (už nevím proč) z Kavčích hor do audio studia, kde byl pan Czaban (myslím, že stál za úspěšným pořadem Banánové rybičky), kde paní Halina natáčela audio spojováky, či co. A právě v tom taxíku jsem se s paní Halinou vsadil, že znám perfektně melodii Banánových rybiček a že to umím i zazpívat…, načež nevěřila a tak vznikla ona sázka a já během těch pár minut v autě vyhrál 5,- korun poté, co jsem tu melodii skutečně zazpíval. Smysl pro humor paní Pawlowské je velkolepý a stejně tak smysl pro charitu. Viz další přiložená fotka – v roce 2010 – zdarma přišla podpořit na scénu Stavovského divadla desátý ročník udílení „cen Ď“. Ale zpátky do roku 2002, kdy jsem na Dni otevřených dveří paní Pawlowskou spatřil prvně. A díky tomu poznal, co to je, když někoho dav miluje, co dokáže…

Představte si zaplněné nádvoří Královského pivovaru Krušovice dne 8. června 2002. Je pod mrakem. Dokola stánky s pivem, grilem a scéna, kde frčí od rána do noci kulturní program. Všichni vědí, že má dorazit hvězda a toho času díky pořadu „Banánové rybičky“ velmi populární paní Halina Pawlowská – žena kyprých tvarů, co v mnohých mužích budí nenaplněnou představivost. Než jsme spolu vstoupili před natěšené diváky, dali jsme si občerstvení v krásné Staré sladovně. Byly to repre prostory přímo v pivovaru, kam během akce měli vstup pouze hosté, aby zde našli klidné zázemí a pohoštění. V té době navíc v televizi běžela jakási reklama na „dietu“ a v ní figurovala právě paní Pawlowská. Zmiňuji se o tom proto, že to potvrzuje její tehdejší maximální popularitu, z čehož pramenila od některých lidí až nemilá drzost. Sedíme u stolu, paní Pawlowská, pan ředitel Gregorič a já. My dva s ředitelem jíme párek a dáváme si k tomu malé pivo. Paní Pawlowská srká vodu a krčí rameny, když se divíme: „No, jak dělám tu reklamu, tak jsem slíbila, že skutečně dodržím dietní režim. Kdybych to porušila a někdo by to dokonce vyfotil, porušila bych dohodu…“ – A jen to dořekne, vpadne přes nápis „VSTUP ZAKÁZÁN“ – dovnitř muž s fotoaparátem a začne si bezostyšně paní Pawlowskou fotit s výrazem: „Tak jsem tě přece jen nachytal u jídla!“ – Leč nenachytal a krom toho jsme ho tak jako tak hned vypakovali. Všechno tohle popisuji, aby se člověk dovedl vžít do role exponované osobnosti a pochopil, jak jí je, když se z jedince stane dav, což následovalo za pár minut.

„A je to tady! Dámy a pánové!“ – Poutám na scéně pozornost na přicházejícího hosta. Dav tleská… a tu se jeden pán, který očividně paní Pawlowskou miloval, rozhodně zneužít situace, když kolem něj na dosah ruky prochází jeho oblíbená televizní hvězda a natáhne ruce s náznakem tak, že e každému jasné, na co na jejím těle si chce sáhnout. Ona bezprostřednost situace, nečekaná blízkost hvězdy jeho srdce a k tomu uvolněnost nálady díky atmosféře pivovaru a všudypřítomného piva (ten muž ale opilý nebyl, to se tam netrpělo) – to vše nahrálo ke zkratu v myšlení „jedince“, který jednoduše natáhl k paní Pawlowské ruce. Naštěstí byl u toho pan ředitel Gregorič, který vlastním tělem „sáhnutí na tělo“ zamezil. Jenže jak to spatřili muži okolo, ihned se nechali strhnout k tomu samému a měli jsme co dělat, abychom davem paní Pawlowskou ke scéně dovedli bez naplnění touhy přítomných mužů „dotknout se své hvězdy“.

rl


Vše nakonec dopadlo dobře, vlastně sama o sobě tahle situace, když vše proběhlo bez újmy, jakoby zpestřila akci a vyzdvihla zajímavost hosta, ale podruhé bych to zažít nechtěl, protože bylo patrné, jak je slabá hranice mezi jedincem a davem a vlastně může kráčet o cokoliv v životě. Dav zahalen do anonymity ztrácí pocit odpovědnosti a může se klidně mávnutím ruky stát nepříjemnou silou. A tak na to od té doby pamatuji a chápu exponované osobnosti, když mají přijít na scénu a požadují pro sichr mít k dispozici „zadní vrátka“. No, to vše se dá zažít, když člověk mluví do mikrofonu:)





Text, fotky, video - archiv: 3. 11. 2018 Richard Langer


další díly MODERÁTORSKÉ ZÁŽITKY - zde














RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2018 All rights reserved