RICHARD   LANGER - 29. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
Moderátorský zážitek 47. – „Jak jsem dostal nabídku od časopisu Xantypa…“


V roce 1997 jsem jako obyčejný kluk z Plzně s nulovým kapitálem a miliónovým nadšením založil Mecenáš klub (předchůdce ceny Ď) a hned se pustil do práce na získání prvních partnerů a mediálních podporovatelů. Kroky mne tak zavedly do časopisu paní Dietlové zvaného Xantypa a stejně jako dnes, už tehdy nesmírně dbajícího na kvalitní obsah stran textů i fotografií. Toho času jsem spolupracoval velmi úzce s kavárnou Slávia a restaurantem Parnas, neboť jejich společného majitele se mi povedlo pro Mecenáš klub získat jako partnera Mecenáš klubu a já oplátkou právě ve Slávii a v Parnasu realizoval pár svých klubových akcí a krom toho si tu sjednával řadu jednání buď u kávy ve Slávii nebo u večeře v Parnasu. Takových pracovních setkání jsem absolvoval stovky a luxusní prostředí Parnasu mi záhy přišlo jako normální místo pro večeře s těmi, které chcete zaujmout zajímavým pozváním někam, kde máte v plánu představit své náměty spolupráce. Jednoho večera jsem takhle měl možnost zaujmout vizí o Mecenáš klubu paní Michaelu Gübelovou z Xantypy (dnešní šéfredaktorka) a tak byla malá, pro mne atraktivní mediální spolupráce na světě. K tomu však jako bonus přišla ze strany Xantypy také nabídka…

Proslulá paní Dietlová, která stála u zrodu Xantypy, když od paní Gübelové slyšela o našem setkání, neztrácela čas a vzkázala mi pozvání na oběd. To se událo nedaleko tehdejšího sídla redakce Xantypy, v příjemném restaurantu v malebné uličce pod Pražským hradem. Nad skvělou krmí jsem měl opět vyprávět o všem, co s Mecenáš klubem zamýšlím, když tu padla nabídka zcela odjinud: „Jste tak přesvědčivý, nadšený a vše má hlavu a patu, že by se mi líbilo, kdybyste s takovou vervou obchodně zastupoval náš časopis. Jinými slovy: „Chtěl byste být obchodním ředitelem Xantypy?“

Ta důvěra mne rozradostnila, ale nejásal jsem. Mecenáš klub neměl takové zázemí, jako Xantypa, sídlo pod Hradem, finanční oporu v respektované mateřské obchodní společnosti tak, jak to měla Xantypa, ale byl můj a já jej mohl tvarovat podle sebe. Přesto jsem přijal pozvání do Příbrami do firmy Kovohutě k tehdejšímu generálnímu řediteli (právě tato seriózní firma stála za Xantypou) a probral s ním nabídku paní Dietlové detailně. Bylo to energické a vzájemně vstřícné jednání a já si dal pár dnů na rozmyšlenou. Když tyto dny minuly, napsal jsem dopis s poděkováním a omluvou, že se vše jeví nesmírně lákavě, že si vážím důvěry, ale žiju tak naplno realizováním svého projektu, že musím odmítnout. Nesvěřil jsem se, že jsem doma prodal sedačku, nábytek, televizi, abych měl peníze na první akce Mecenáš klubu a značkový oblek, v němž jsem chodil na luxusní večeře do Parnasu za jednáními o Mecenáš klubu (který se nakonec rozjel a uskutečnil na 120 super akcí, abych ho následně v roce 2001 přetransformoval na cenu Ď, která funguje podnes). Své finanční stresy jsem neventiloval. Důležité bylo, že obsahově Mecenáš klub fungoval, bavil, měl smysl a byl naplněním mých představ o tom, co a jak chci dělat.

Nicméně málem se stalo, že jsem přijal nabídku prestižního časopisu a kdoví, jak by šel můj profesní život dál. Myslím, že by dnes cena Ď nebyla a ani náhodou bych nepsal tyhle řádky v mých pravidelných příspěvcích na FB. Ale dopis, který mi poté zaslal pan ředitel z Příbrami, jsem si na památku přece jen schoval. Píše v něm, že mé rozhodnutí chápe, že ze mne cítil touhu po svobodě a realizování vlastní vize. A popřál mi hodně štěstí.

A já to stejné cítil vůči Xantypě. A proto ji spoustu let poté, roku 2016 opět oslovil pro spolupráci - tentokrát na 16. ročníku ceny Ď. Xantypa zastoupena paní Gübelovou mou nabídku přijala a onoho roku cenu Ď mediálně podpořila. Vzájemně jsme si tak do svých světů po čase vnesli zpestření, jednak cena Ď prezentovala krásný časopis s důrazem na kvalitní obsah a z druhé strany jeho čtenáři mohli hlasovat o udělení jedné z cen Ď (viz foto z roku 2016 – paní Gübelová na Nové scéně ND s dcerami primáře MUDr. Kozy, který obdržel cenu Ď in memoriam za přínos v oblasti transplantací kostní dřeně).

rl

Také tahle historka vlastně patří do „mého světa médií“.





foto, text, video - archiv: 28. 2. 2019 Richard Langer


další díly MODERÁTORSKÉ ZÁŽITKY - zde














RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2018 All rights reserved