RICHARD   LANGER - 29. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
Moderátorský zážitek 52. – „Jak mne napadlo uspořádat mediální soutěž babiček – díl první“


Roku 2000 jsem dostal hned dva nápady. Prvním byla „cena Ď“, kterou od počátku podnes organizuju se spoustou úžasných partnerů a spolupracovníků já - jako vlastní projekt, o němž rozhoduji ze 100%. Druhým byla soutěž babiček, jejíž první ročník byl sice úspěšně realizován, ale jakmile jsem do něj pustil další společníky, ztratil směr mého pohledu na věc a já jej nakonec bez možnosti prosazovat své vize opustil. Později jsem se dověděl, že zřejmě poté přestal existovat (myslím, neboť jsem se s ním už nikde nesetkal). A o tom druhém, který fungoval jen rok, ale hezky a své úvodní poslání pramenící z mého srdce naplnil, tady nějaký ten týden, v rubrice „Můj svět médií“ budu psát. Vše totiž začalo kvůli mé babičce Pavle, jíž jsem realizováním velké mediální soutěže, řadu let po jejím odchodu ze světa, vzdal hold a vzpomínku, sic ve svém nitru, ale pro tuhle vzpomínku, jsem se do toho tehdy pustil.

Takže toho roku 2000 jsem měl domluvenou schůzku s ředitelem divadla v Karlových Varech, panem Čestmírem Kopeckým. Jednalo se o akci Mecenáš klubu, kam jsem ho jako koproducenta filmu „Všichni moji blízcí“, chtěl osobně pozvat, stejně jako producenta a herce Jiřího Bartošku, režiséra Mateje Mináče a další osobnosti spjaté s tímhle dílem. A jak jsem si to šinul kolonádou ke karlovarskému divadlu, vzpomněl jsem si na babičku Pavlu, která už byla mimo náš pozemský svět patnáct let. Na její šaty, které si doma spíchla sama, aby mohla čas od času právě do tohoto divadla vyrazit. Jak dokázala být elegantní a přitom stále onou babičkou, které pohladila, povyprávěla pohádku a k večeři připravila jablka v županu. Vzpomněl jsem si na ženu, které stát sebral po válce hotel (a nikdy naší rodině nevrátil) a ona nezatrpkla ani když se z jejího manžela (dědy Štěpána) coby hoteliéra a později šéfkuchaře v super hotelu v Karlových Varech stal poslední pracovník briketárny na Sokolovsku. Dokázala vyjít s málem a z „ničeho“ na talíři nazdobit hostinu pocitově rovnající se luxusnímu hotelu. Byla to babička úzkostlivě bojácná o vnuky a když jsem se jí jako devítiletý kluk, vykloněný z okna v prvním patře - tam v Gorkého ulici v Kynšperku nad Ohří zeptal: „Babičko, doručkovala bys odtud z okna po tom kabelu na támhletu lampu? Můžu to zkusit?!“ – Málem omdlela: „Ale Richárdku, jak tě taková otázka vůbec může napadnout?!“

Šel jsem kolonádou a během pár kroků věděl, že je na světě soutěž pro babičky. Soutěž, kterou zorganizuju sám a sám si ji podle svého budu moderovat. Než urovnám myšlenky nového nápadu, už stojím u služebního vchodu do divadla. A vyhýbám se smutečně oděným pánům, nesoucím zevnitř rakev. Najednou mi je hloupý, když vidím, že někdo ze zaměstnanců divadla, nedej Bůh ten, za nímž jdu, náhle v práci zemřel – optat se ve vrátnici, zda mohu dál na jednání. Postávám proto na prahu a říkám si, že jsem sem měl asi jen proto, abych dostal nápad se soutěží pro babičky, že to byl od osudu plán, proč se skutečně vydat do Karlových Varů, nikoliv návštěva pana Kopeckého. Jenomže tu se vrátný optá: „Za kým jdete?!“ – A nevyhlíží smutně, že by truchlil. Když se doví, že za panem Kopeckým, ukáže mi směr. První, co v ředitelně divadla udělám je, že se zeptám, zda jsem zde vhod, když mají smutek, že to můžeme odložit na jindy…, ale pan ředitel řekne…

…a to se dovíte příští čtvrtek v této rubrice „Můj svět médií“ ve druhém díle.

FOTO: Moje babička Pavla Langerová zamlada. Každá žena zestárne, ale šmrnc mládí, když chce, může v sobě nosit až do vyššího věku, jako to uměla moje babička Pavla, na kterou vzpomínka byla tehdy, v roce 2000, příčinou nápadu a vzniku soutěže o babičkách. Svojí babičku Pavlu, ale i Růženku, nosím v srdci každý den dosud a nehraje roli, že je to přes třicet let, co odešly.

rl





foto, text - archiv: 4. 4. 2019 Richard Langer


další díly MODERÁTORSKÉ ZÁŽITKY - zde














RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2018 All rights reserved