RICHARD   LANGER - 28. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
Moderátorský zážitek 9. – „Moderování v luxusním prostředí budilo respekt, dnes je mi to fuk“


Když jsem kdysi dávno začínal - nikde jsem se nenabízel, pořádal si své akce a ty pak moderoval. Když někdo přišel a řekl: „Chci tě na mou akci…“ – Věděl, že mne musí vzít takového, jaký jsem. Byl jsem svůj, mám svůj smysl pro humor, svůj přístup k práci. Jako každý, ale co má většina moderátorů možná stejné, je, že nepřiznáme, když máme z něčeho obavu. Po tisíci prožitých stresech v tomhle ohledu mne tohle naštěstí už míjí a je mi jedno, kde a pro jak významného klienta moderuji, avšak před mnoha lety i na mne uměl dopadnout stres díky povědomí o výjimečnosti místa akce.


rl


Ať to bylo na Žofíně, v Národním domě na Vinohradech, ve vile prezidenta Edvarda Beneše, na historické scéně Národního divadla, ve Státní opeře, ve Stavovském divadle, v divadle Viola, v kavárně Slavia, v klubu Duplex, v kongresovém sále TOP Hotelu Praha, v Panteonu Národního muzea (viz foto z roku 2002), či třeba v luxusním, dnes již neexistujícím Hotelu Praha v Praze 6 – tak pokaždé na mne dýchla obava, že právě tam se to musí podařit o to víc. A obava přinášela i trochu trémy a tréma vytvářela riziko, jak to dopadne.

Nejprve máte radost, když atraktivní zakázku získáte. Ohromnou radost. Od roku 1998 jsem moderoval řadu akcí také pro Královský pivovar Krušovice. Byly to repre plesy v Rakovníku a ve Slaném plus dny otevřených dveří přímo v pivovaru v Krušovicích. V duchu jsem si přál, aby až budou pořádat něco velkého v Praze, sáhli opět po mně. Záhy se to stalo – velký reprezentační ples tohoto pivovaru se měl v roce 2000, konat v luxusním Hotelu Praha v Sušické ulici na Praze 6 – a já byl osloven k jeho moderování.

Pak, když se ples přiblížil, mi došlo, jak je to pro mne závazné. Zkazit to jen drobet a všechny další zakázky od této firmy jsou pryč. Navíc byl tenhle pivovar členem Mecenáš klubu, který jsem jako předchůdce ceny Ď založil a přispíval na jeho chod. Právě na akcích Mecenáš klubu, si mne všimli jako moderátora. Problém ale byl v tom, že oni mne už z těchto akcí znali, zatímco jsem se toho času nikde v televizích neobjevoval a hosté plesu, nároční hosté, by asi raději uvítali nějakou známou tvář, coby průvodce večera. Nescházely tam známé modelky, známé osobnosti hudebního světa a do toho má neznámá tvář. Tehdy mi ředitel pivovaru Ing. Pavel Gregorič řekl: „Víš, my si můžeme dovolit nejdražší moderátory, ale chceme tebe, protože nám nosíš štěstí a dáváš do toho srdce…“ – Jenže já si říkal sám pro sebe - aby takový pohled na věc měla i tisícovka VIP hostů.

Takže onoho dne jsem už měl pěkně v kaťatech. Když jsem tam dorazil a zaparkoval před hotelem mezi auta, kde nejlevnější nešlo pod dva miliony a nejdražší mělo cenu - hádám v desítkách, nezbylo mi než kráčet jistým krokem k recepci. Nad hlavou mi vlály vlajky různých zemí, jak u mezinárodního hotelu bývá zvykem a na otevřených dveřích jsem v té rychlosti sotva spočítal počet hvězdiček. V tu chvíli bych se nejraději vzdal honoráře a zmizel. Zvlášť když se zvukař diví, že moderovat tak významnou akci bude člověk, kterého nezná.

Dnes jsem za tyhle zkušenosti tuze rád. Naučil jsem se – nic jiného mi nezbylo – takové situace zvládat a díky tomu se při svých kurzech „komunikace & moderování“, které si u mě mohou objednat jak jednotlivci, tak firmy a instituce, věnuji i tomu, jak se vypořádat s trémou vzniklou nejen faktem, že musíte předstoupit před tisíc lidí, ale i díky tomu, že se vše odehrává v luxusním prostředí plném velmi náročných a někdy zhýčkaných lidí.

A jak to tehdy dopadlo? Slovníkem dnešního světa bych řekl: „Jo, dal jsem to!“

A největší odměnou kromě spokojenosti pana ředitele pivovaru mi byla chvíle, kdy mi na rameno poklepala ředitelka hotelu paní Zdena Hašková: „Jak jste drahý? Že byste nám mohl tu a tam odmoderovat pár akcí…“

A stalo se. Dokonce jsem si v tomhle ohromně velkém hotelu párkrát pronajal luxusní kinosál, kde jsem uspořádal několik akcí Mecenáš klubu. Na jedné byla hlavním hostem paní Marta Kubišová. Na další herec Jiří Bartoška, režisér Matej Mináč, či scénárista Jiří Hubač. Dokonce jsem tam měl tehdy 4 hosty z řad zachráněných dětí panem Nicholasem Wintonem (tehdy jim bylo už kolem šedesátky). Na jiných akcích, které jsem tam organizoval byli hosté třeba pan Tomáš Töpfer s paní Eliškou Balzerovou… a další…, další.

Neunést tehdy onu tíhu strachu z toho jak moje moderování dopadne, tyhle akce bych tam neuspořádal. A nestalo by se, že by na prvním ročníku ceny Ď v roce 2001 nebyl jedním ze sponzorů právě Hotel Praha, který do Národního divadla vyvezl raut. A nezůstalo by mi podnes přátelství s paní Haškovou, která má za muže vnuka spisovatele Haška…. a my jsme podnes v úzkém kontaktu, kdy už dávno působí v Lipnici nad Sázavou, kde kdysi spisovatel Hašek napsal Švejka a ona zde se svou rodinou provozuje restauraci a penzion.

Když má člověk z něčeho strach, musí o to víc do toho jít. Nejde se strachu vyhýbat. Pak se ho nezbavíte. A na druhou stranu začít bez strachu je zase až moc suverénní a nemusí to být lidem sympatický. A konečně, když se vám povede strach zlomit, o to víc si pokorně vážíte toho, že je pryč a o to víc z toho máte radost a to se na vaší práci podepíše jen pozitivně.

Text, fotky - archiv: 22. 9. 2018 Richard Langer


další díly MODERÁTORSKÉ ZÁŽITKY - zde














RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2018 All rights reserved